Sucho je zlé, ale pokud přijdou lijáky, bude to ještě horší

Zemědělci si mohou pochvalovat výnosnost letošních žní, pokud ale v brzké době nezaprší, v příštím roce bude úroda nesrovnatelně horší. Současné suché počasí přitom nejvíce škodí právě nejhodnotnějším půdám, říká Jiří Hladík, ředitel Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy v rozhovoru pro deník Echo24.cz. Člověk může podle něj čelit rozmarům počasí jenom tím, že přestane půdu drancovat a vrátí se k ohleduplnějšímu přístupu ke krajině.

Jak se dlouhodobé teplo a sucho projevuje na kvalitě ornice?

Zvýšené teploty a vysušení půdy zrychluje proces mineralizace složek půdy, tj. rozklad organické hmoty a její přeměnu na minerální složky půdy. Tím na jedné straně ubývá zdrojů potravy pro půdní organizmy – bakterie, řasy, kvasinky, vícebuněčné organizmy až například po žížaly a další živočichy žijící v půdě. Na druhé straně se zhoršuje struktura půdy a její schopnost vázat živiny pro potřeby rostlin, výrazně se zhoršují hydrologické vlastnosti půdy, tedy vázání vody v půdě a infiltrace vody do půdy, a její náchylnost k vodní a větrné erozi.

Které typy půd a v jakých oblastech jsou u nás nejvíce postižené?

Nejvíce postižené jsou ty nejcennější půdy, například většina černozemí na spraších na Jižní Moravě, v okolí Prahy a i v další suchem výrazně zasažené oblasti Rakovnicka, Slánska a Žatecka. V rámci bonitace půd lze takto vymezit tzv. vysýchavé půdy, které jsou pak dlouhotrvajícím suchem postihovány přednostně.

Z pohledu škod zejména na zemědělských plodinách – co a jak se projeví ještě letos a jak současné počasí ovlivní úrodnost půdy v příštím roce, respektive dalších letech?

Obecně se dá říci, že letošním vývojem počasí byly méně postiženy plodiny ozimé, tj. ty které byly osety na podzim loňského roku, například řepka, ozimá pšenice nebo žito. Ještě čerpaly jarní vláhu a stačily dozrát před hlavními projevy letošního sucha. Výrazně hůře na tom jsou porosty oseté nebo osázené letos na jaře, které by teď měly postupně dozrávat a sílit a jejichž vývoj se již téměř zastavil – brambory, kukuřice, cukrovka, zelenina, ovoce nebo veškeré pícniny. Hlavním problémem pak zřejmě bude zajistit dostatek krmení pro hospodářská zvířata na zimu, kdy bude určitě výrazný nedostatek konzervované píce. Problém pro příští rok by mohl nastat v případě, že by toto počasí trvalo i nadále, protože se právě začíná s výsevy meziplodin a ozimých plodin již na příští rok a ty bez vláhy v půdě nevyklíčí, nebo vyklíčí a zaschnou. Tím by došlo k obrovským škodám, které by náhradní jarní osevy nemusely nahradit.

Jak dlouho se bude půda ze současného sucha vzpamatovávat?

To bude velmi záležet na dalším vývoji počasí. Pokud by v dohledné době začalo normálně pršet a půda se postupně začala sytit vodou, za pár měsíců si na letní sucho nemusíme ani vzpomenout. Horší by bylo, kdyby současné suché počasí bylo vystřídáno prudkými lijáky a přívalovými dešti. V takovém případě by bylo velké množství přesušené a narušené půdy smyto vodní erozí a došlo by k další degradaci půd a zhoršení jejích hydrologických vlastností.

Je v lidských silách vysokým škodám zabránit, nebo je omezit? Co je třeba dělat?

Člověk by si měl především uvědomit, že je součástí přírody a měl by své chování k přírodě změnit z toho současného konzumního „vyrvi z ní, co se dá“, na odpovědného hospodáře, který nejen bere, ale i dává. Tak jako se musím pečlivě starat například o krávu, aby mi pár let dojila, neudojit ji k smrti a nenechat pojít hlady hned na začátku, tak se musím chovat ke krajině a k půdě. První by bylo třeba změnit některé agrotechnické operace, zlepšit kvalitu obdělávání půdy, zařadit více pěstování meziplodin mezi hlavními plodinami, zvýšit dodávky organické hmoty do půdy a zlepšit tak její strukturu. Zlepšit protierozní ochranu půdy použitím moderních technologií při pěstování erozně nebezpečných plodin jako kukuřice, brambory nebo cukrovka.

Chce-li člověk a další generace mít z půdy a krajiny trvalý užitek musí o ni pečovat a investovat do ní. Naše krajina nebude moci být nadále obdělávána jako sovětské celiny, nebo a americké stepi. Je třeba se vrátit k určitým krajinným prvkům, které v naší krajině byly v minulosti a měly multifunkční význam. Malé rybníčky roztroušené v krajině na jedné straně sice poskytovaly hospodáři určitý užitek z chovu ryb, na druhé straně právě tyto drobné vodní plochy mají celoročně ohromný význam na sycení mělkých podzemních vod a zlepšení hydrologické situace v širším okolí a zlepšení mikroklimatu, ale každý rybníček má zároveň určitou retenční kapacitu, takže může zpomalit a oddálit dopady bleskových povodní. Různé meze, stromořadí, remízky, mokřady a další prvky zeleně také významně přispívají k odolnosti krajiny proti extrémům a chrání půdu.