Podstata našeho českého života

V loňském roce oslavil František Dostál 75 let. V letošním roce – právě teď – má životní výstavu fotografií na Pražském hradě.

Uteklo nám to s tímhle báječným fotografem nějak rychle. Aniž jsme si to byť jen na chvilku připustili, najednou jsou tu fotografie Františka Dostála s námi už více jak padesát let. A pořád jsou to tytéž fotografie, které dělali radost už vašim rodičům a prarodičům. Jeho jednoduché obrázky ze života a plné života, jsou těmi, po kterých spolehlivě sáhneme ve chvíli radosti i smutku. Prostě proto, že jsou optimistické. František Dostál, takový už on je, je udělal proto, aby zaháněly žal a aby vám cukaly koutky.

V tom jsou ty fotografie ostatně geniální. Trefují podstatu našeho života. Jsou české až do posledních českých záhybů. Usmívaly se nad nimi vaše maminky, usmíváte se nad nimi vy a budou se nad nimi usmívat i děti vašich dětí. Jsou české do morku kosti, jsou naše, jsou laskavé, jak sami chceme být laskavými.

Každý si pamatuje tu Dostálovu slavnou fotografii pupkáče s půllitrem piva na břiše. Přesná trefa do našeho srdce. Takoví jsme nějak byli, a takoví, i když dnes přeci jen trochu jinak, pořád jsme i dnes.

František Dostál o tom chlápkovi vypráví – on o každé fotografii má nějakou příhodu, jak tehdy kdysi v sobotu, když se v sobotu ještě pracovalo, jak vždy z kraje odpoledne onen člověk, obyčejný kladeč lina a ve volném čase vášnivý nohejbalista, pravidelně vyrážel vlakem z Vršovic. Ke své milované vodě. Vždy pořád stejně - vlakem do Senohrab, a pak již jen slabá půlhodinka na cestě do starých říčních lázní pamatujících první republiku. A tam – byly to přeci soboty odpoledne a nicnedělající neděle - prostě místo linolea už jen slastně kladl sebe.

To je přesně ten dar Františka Dostála. Vyhmátnout v jednom políčku nenápadný a jemně veselý záznam celého našeho života. On se nedívá fotoaparátem na „tamty“, jeho největší síla je, když jen zachycuje nás samé. A tak i když třeba zrovna teď na zádech nenosíme buben, jaký nosí některé jeho postavy na fotkách, pořád jsme to my a pořád i v té postavě s bubnem vidíme sebe. A proto ho máme rádi a proto jeho fotografie vyhledáváme.

Takže Františku, trochu opožděně ještě jednou všechno nejlepší k tvým loňským 75. narozeninám a ať Ti ta výstava na Hradě dělá radost. A pro čtenáře: výstava fotografií Františka Dostála probíhá na Praze na Hradě v Tereziánském křídlo až do šestého července a rádi vás na ni zveme.

Františku ahoj!