Vitásková na střelnici. Máme ještě sílu vidět absurdno?
Nebyla to jen skutečná nebo vnímaná korupce - jedním z důvodů pro vzestup nejprve třeba Víta Bárty a naposledy Andreje Babiše, jedním ze zdrojů, které veřejnost utvrzovaly v pocitu, že český stát potřebuje léčbu šokem, byla manifestovaná neschopnost státu řešit problémy, lépe řečeno schopnost problémy vyrábět a pak se v nich utopit. Přičtěme k tomu rostoucí vliv Evropské unie, který vede ke kompetenčním zmatkům, a máme stav hraničící téměř s krizi státu.
Ten stav se v posledních dnech ukazuje na zuřivém souboji mezi vládou, přesněji řečeno ministerstvem průmyslu, a předsedkyní Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alenou Vitáskovou. Zpráva se ve většině médií podává jako šprajc Vitáskové, která nechce uvolnit 42 miliard korun pro majitele solárních, větrných elektráren či bioplynek, a tím je žene do bankrotu. Vitásková trvá na stanovisku, že peníze nemůže uvolnit bez notifikace Evropskou komisí, ačkoliv až do letoška se ty peníze uvolňovaly i bez bruselské notifikace. Vláda má o věci jednat v pondělí.
Vitásková je pravda v poněkud jiné situaci než třeba ještě před rokem. Kromě toho, že po ní nepokrytě jde ministerstvo průmyslu, se taky zpovídá u soudu v těžko srozumitelném případu zřejmě nezákonného připojení dvou solárních elektráren na Silvestra 2010. Netuším, kde je tu pravda, ale pokud letos na jaře, v podstatě souběžně se soudem, který zřejmě nejde podle představ obžaloby, policie u Vitáskové udělá spektakulární razii v úplně jiné věci (hledá jmenovací dekret její náměstkyně Renáty Vesecké), může se Vitáskové někdo divit, že se chová, jako kdyby po ní všichni šli?
V jednom klubku je tu spleteno několik jevů charakteristických pro posledních deset let: zelená politika, protikorupční tažení spojené se svévolí policie a státních zastupitelů, přesun moci z české na unijní úroveň.
Před deseti lety parlament schválil s lehkomyslností až kriminální podporu tzv. obnovitelných zdrojů. Dělo se to s odvoláním na politiku Evropské unie (20-20-20) bojující s tzv. klimatickou změnou. Že se v českém případě dotace přepískly, nemění nic na tom, že to byla politika idiotská od začátku. Protože i kdyby se zelené technologie časem začaly rentovat (a od rentability jsou však i po deseti let a po započtení přímých a nepřímách nákladů vzdálené), nedávalo vůbec smysl podporovat je plošně a se závazkem na dvacet let v jejich primitivní fázi.
Když se ze solárních parků v letech 2010 a 2011 stávalo zelené waterloo, jeho dosavadním proponentům se v zásadě podařilo odvést pozornost a lidový hněv k několika případům, kdy solární parky nákladně odkoupil ČEZ, nebo kdy vzniklo podezření, že se tu přiživili tzv. kmotři z ODS.
Ale ani kdyby všechna podezření o ČEZu a kmotrech byla pravdivá, ani všechny ty případy dohromady neukazují směrem ke strůjcům této katastrofální politiky. Jediný, kdo před deseti lety proti podpoře ve sněmovně hlasoval, byla větší část poslanců ODS. Poslanec strany Martin Říman tehdy docela prorocky upozornil na rizika nové politiky. Ve zpravodajství o sporu Vitásková/vláda se jen mimochodem divák dozví, že na podporu zelených zdrojů půjde příští rok přes 40 miliard korun, přičemž zhruba polovinu této sumy dodá státní rozpočet. (Elektronické pokladny, které ministr Babiš prezentuje jako všelék, mají i podle propagandy ministerstva financí přinést čistého asi 10 miliard ročně.)
Něco podobného jako modrým se stalo i Vitáskové. Její předchůdci v ERÚ, za nichž se solární boom konal, zůstali stranou zájmu policie, o to víc energie se pak mohlo dostat jednomu meznímu případu, jehož podstata spadala do éry předchozího ředitele, za Vitáskové se v revizním řízení solárnímu baronovi "jen" neodebrala licence. Tzv. elitní útvary policie si z dnešního vedení ERÚ udělaly střelnici. Postup orgánů zavání svévolí a je dalším projevem poklesu moci volených politiků.
A pak je tu další konkurenční centrum, které jim vzalo část moci, a nebylo to vždycky k obecnému prospěchu: Evropská unie nás do podpory obnovitelných zdrojů nejprve nažene, a pak ještě zjistíme, že tam někdo má podpisové právo, jímž se z centra povolují nebo nepovolují jednotlivé platby. Je to celé absurdní, a veřejná diskuse je už tou absurditou nasáklá tak, že místo aby se pracovalo na návrzích radikálního politického řešení, řeší se, jestli se stihnou termíny, jestli se včas zúřaduje a zadministruje, tak aby majitelé solárních panelů dál mohli vydělávat na náš účet.
