Macron už vyrazil proti zaměstnacům z východu EU. A ještě ostřeji

Francie dala najevo, že hodlá prosadit ještě přísnější pravidla odměňování pracovníků v zahraničí, než jaká navrhuje Evropská komise. Podle webu listu Le Monde poslala do Bruselu sérii pozměňovacích návrhů, které mají nejen podstatně zmírnit rozdíl mezi mzdami obvyklými v příslušné zemi a nižšími odměnami z jiných států, ale i zajistit dohled nad jejich dodržováním. Opatření je namířeno proti východoevropským firmám, včetně těch českých, které detašovaným pracovníkům platí mnohem méně než na Západě. Vysílání pracovníků do zahraničí se využívá zejména v sektoru stavebnictví, ale i v zemědělství a dopravě.

Paříž chce hlavně posílit boj proti podvodům pomocí pracovních kontrol, které se opírají o celoevropský informační systém registrující například společnosti, u nichž jsou s podváděním zkušenosti. Dalším důležitým krokem je časové omezení vysílání dotyčných pracovníků – neměli by smět v zemi působit nepřetržitě déle než rok a celkově nejdéle dva roky. Skoncovat by se tak mělo s praxí, že po návratu do vlasti by se pracovník mohl opět libovolně vracet.

Francie chce také posílit práva vyslaného pracovníka, pro kterého by příspěvky na dopravu, ubytování a stravu měly být integrální součástí platu, nikoli položkou mimo mzdu, což je hojně využívaná praxe východoevropských firem.

Francouzský prezident Emmanuel Macron tak podle deníku Le Figaro plní předvolební slib, že skoncuje se sociálním dumpingem, jehož se podle rozšířeného názoru v západoevropských zemích dopouštějí východoevropské státy se svými mnohem nižšími mzdami.

Francie je po Německu druhou nejvyužívanější zemí Evropské unie co do vysílání detašovaných pracovníků. V roce 2015 jich v tomto západoevropském státě působilo oficiálně 286.000. Úřady mají ale podezření, že východoevropské firmy často podvádějí a že pracovníků je v zemi ve skutečnosti dvojnásobek uvedeného počtu.

Země EU se na nových pravidlech navržených Evropskou komisí loni v březnu měly dohodnout v polovině června, ale připomínky Francouzů to mohou oddálit. Macronově vládě to ale nevadí – podle francouzského prezidenta je odklad nutný, aby změna pravidel byla důkladná.

V tlaku na změnu pravidel pro detašované pracovníky přitom není Francie osamělá: podporují ji bohaté státy jako je Německo, Rakousko, Švédsko nebo Nizozemsko. Proti jsou chudé státy, které z nižších nákladů na pracovní sílu těží. Týká se to například České republiky, Polska, Portugalska nebo Rumunska.

Otázka přistěhovalectví a levnější pracovní síly z východu ovlivnila výsledek loňského referenda v Británii, kde většina obyvatel hlasovala pro odchod z EU.