Uprchlická daň? Němci zase zkouší plíživě integrovat EU

V Evropské unii jsou politici a byrokrati, hluboce přesvědčení, že lékem na všechny neduhy je víc a víc integrace směrem k jejich vysněné politické unii, kde se bude rozhodovat většinou, jak jsme to naposledy viděli u povinných kvót na uprchlíky. Mají už důvěrně známý modus operandi. Krizi považují za šanci. Cítí, že v chaosu a potřebě rychle něco udělat, můžou projít věci v klidných dobách neprosaditelné.

O vzniku eura už je dnes napsáno docela dost historické literatury, z níž dost přesvědčivě vystupuje, že otci zakladatelé při startu společné měny velmi dobře věděli, že přijde krize. Věřili, že právě díky ní se podaří prosadit jejich představy o fiskální a přerozdělovací unii, které nebyli schopni při startu společné měny před svými voliči obhájit. Ve chvíli, kdy ta tvrdá krize skutečně přišla, byl ale odpor občanů k přerozdělovací unii ještě větší. Takže eurozóna trčí v mrtvém bodě a hrotí vztahy uvnitř Evropské unie. Odpůrci i zastánci společné měny se shodnou, že v tomto stavu bez společné hospodářské politiky a dost masivních penězovodů dlouho fungovat nemůže.

Když se do Evropy začaly hrnout davy migrantů, přišla další krize. A další příležitost. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker bez váhání vytáhl koncept sjednocení azylové politiky přes povinné kvóty na přerozdělování migrantů. Jeho zájmy se protnuly se zájmy Němců, kteří chtěli humanizovat svůj obraz před světem. Otevřeli přistěhovalcům dveře a vzápětí zjistili, že to nejsou schopni zvládnout. Takže se jim hodilo ze své přistěhovalecké politiky udělat politiku evropskou.

Angela Merkelová ale opakovaně říká, že jednorázová povinná kvóta na přerozdělení lidi je jen začátek. Netají se, že chce prosadit trvalý přerozdělovací mechanismus. V prvním velkém rozhovoru od začátku krize pro televizi ARD připomněla, že Evropa se o následky přistěhovalecké vlny musí „spravedlivě dělit“.

Kromě mechanismu na přerozdělování lidí už se v Berlíně zjevně testují plány na přerozdělování peněz. Deník Süddeutche Zeintung přinesl přes víkend zprávu, že německá vláda uvažuje o nové uprchlické dani. Měla by to být buď přirážka k DPH nebo ke spotřební dani z benzínu. Zjevně šlo o testovací balónek. Když začala média žádat o vysvětlení špičky německého kabinetu, ministr financí Schäuble tyto úvahy nevyvrátil. Kancléřčin mluvčí je naopak jednoznačně odmítl. Jenže přesně takhle odmítal ještě pár týdnů před summitem silové většinové hlasování o uprchlických kvótách.

Z úniku je zřejmé, že ta myšlenka cirkuluje mezi Berlínem a Bruselem. A měli bychom se dobře připravit, jak na ni reagovat, až se dřív nebo později objeví na stole. Je to opět krizí maskovaná snaha o jednotnou evropskou daň. Jak ten mechanismus jednou spustíte, už se ho nikdy nezbavíte.

Není žádný důvod se do toho pouštět. Zdroje pro běžence tu jsou. Evropská unie má obrovský rozpočet na úrovni 1 procento HDP společenství. Pro letošní rok je to v přepočtu asi 3,95 bilionu korun. Spousta peněz na pomoc, kdybychom skutečně pomáhat chtěli. Není žádný problém přesměrovat jeho značnou část na pomoc uprchlíkům. Když bude vůle, stačí na to jeden summit.

Firmy jako Agrofert Andreje Babiše nebo různé genderové spolky a instituce jistě uznají, že běženci ty dotace potřebují víc než oni. Ostuda není, že někdo odmítá povinné kvóty. Ostuda je, že evropští politici byli schopni z této obrovské sumy na summitu uvolnit na humanizaci uprchlických táborů 1 miliardu euro.

Uprchlická daň není snaha o solidaritu, ale o integraci zadními dveřmi.