Turecko, země, na níž závisí osud Angely Merkelové

Ty z vás, kteří jsou citlivější na otázky lidských práv a demokratických svobod, možná zaujala zpráva, že turecká vláda znárodnila noviny. Ale možná i leckoho jiného – ona je to opravdu věc, jaká se nestává ani v autoritářských režimech každý den. Jistě, turecká vláda vyvíjí na média tlak, pravidelně trestně stíhá novináře a autory za texty, které jsou v demokratických zemích bohatě v mezích svobody projevu. Turecko je taky mezi zeměmi, které na provozovatele sociálních sítí vznášejí nejvíc požadavků na stažení postů porušujících domácí zákony. Ale nevzpomínám si, kde a kdy se naposledy stalo, aby vláda noviny vyvlastnila, obsadila policií, dosadila do nich novou redakci, začala pod starou značkou produkovat nový, názorově diametrálně odlišný deník a zlikvidovala celý digitální archiv dosavadní historie listu.

Skoro by mohla následovat nějaká mezinárodní reakce, že. A taky následovala – rozhodně od mnoha jednotlivců, novinářů, nevládních organizací typu Human Rights Watch. A dokonce i od funkcionářů Evropské unie. Mluvčí Vnější služby EU (to je to, čemu šéfuje Federica Mogheriniová) vydal prohlášení s téměř zaorálkovskou úderností: EU prý vývoj „pozorně sleduje“. A předseda Europarlamentu Martin Schulz vydal kritické vyjádření a slíbil, že otázku vznese na zítřejším setkání s tureckým premiérem Ahmetem Davutoğlu.

Myslím, že to vznesení otázky nebude mít ani takové důsledky, jako když za studené války vznášeli západní státníci různé otázky v dialogu s komunistickými pohlaváry. Indicií mi budiž reakce německého ministra vnitra Thomase de Maizièra, který v neděli listu Passauer Neu Presse řekl, že bychom „neměli být rozhodčími lidských práv pro celý svět“ a Turecko si zaslouží větší uznání svých výsledků. A jak se zachová Německo, tak se zachová celá Unie.

Proč? To nijak moc nesouvisí s politikou lidských práv. EU někdy nechce být rozhodčím, jindy (zvlášť když nejde o žádný konkrétní případ) zase sama sebe pochválí, že jeho hodnoty a práva jsou to, díky němuž k ní vzhlíží celý svět. Ale v tomto případě zaručeně nebude nic rozhodcovat z toho důvodu, že na tom, co udělá Turecko, teď Evropská unie závisí jako na žádné jiné cizí zemi.

Víte o jiné? Rusko? Dokud nezaútočí na členskou zemi EU, není to, co dělá na Ukrajině či jinde, se svými plynovody atd., pro Unii existenční záležitost. Amerika? Pokud se Trump nestane prezidentem, nelze si představit změny, které by pro Evropu měly existenční význam. Ať už třeba Asad nebo Írán, dokud nemá jaderné zbraně, udělá zítra cokoli, nelze si představit, že by to znamenalo tolik jako Turecko. Na Turecku totiž závisí osud kancléřky Angely Merkelové a celé německé a unijní uprchlické politiky.

To je tak, když se někdo rozhodne, že přijme všechny uprchlíky, kteří se do jeho země dostanou, neboť tak je to správně a zvládne to. A pak zjistí, že nemůže přijmout všechny uprchlíky a nezvládne to. Takže udělá co? Nemůže říct, že to byl nesmysl, i nadále bude sdělovat přinejmenším některým kategoriím uprchlíků, že jsou pro ně v Německu dveře otevřené. Ale bude se snažit, aby někdo jiný zařídil, aby ti uprchlíci k těm otevřeným dveřím nemohli přijít. Aby se to ošklivé zavírání dveří a stavění plotů nedělo na německém území a pokud možno ani na evropském území, ale někde jinde. A to v Turecku.

A tak se veškeré naděje upnou k Turecku a to si může říct, o co chce. Začalo to už loni na podzim, kdy bruselská administrativa pozdržela kritickou zprávu o přibližování Turecka EU, aby nezkalila atmosféru maltského summitu. Od té doby se freneticky jednalo a všichni včetně našich politiků začali vyjmenovávat Turecko jako klíčový článek řešení migrační situace. Politika, jejíž klíčový článek záleží na dobré vůli někoho jiného, ovšem nedává velké záruky.

Jenže co dělat. Takže v pondělí bude zřejmě v Bruselu finalizován deal, který Turecku poskytne nejméně tři miliardy eur (k tomu, co bylo slíbeno už dřív) za to, že nebude uprchlíky pouštět k Egejskému moři a do Řecka. A dál dostane příslib zrychlení jednání o bezvízovém styku a přístupových jednání o členství Turecka v EU.

„Nekontrolovaný příliv migrantů po západobalkánské cestě je nyní u konce, cesta je uzavřena,“ stojí v návrhu komuniké z pondělního summitu. Aniž by Evropa nemusela měnit své zásady a představy o sobě samé. Špinavou práci odvede Turecko.

Zároveň se taky země, v níž vláda znárodňuje noviny, přiblížila členství v EU. Díky Angelo!