Biofyzik, který vyšel z laboratoří. Lágr, Kreml, Čečensko

Už v mládí oponoval systému. Ani v krutých padesátých letech se nebál promluvit a za svobodu bojuje dodnes. Někdejší sovětský disident Sergej Kovaljov, který měl možnost okusit si i jinou než odvrácenou stránku moci, se nejvíce veřejně angažoval během čečenských válek.

O zlepšení situace v Čečensku se Kovaljov začal zasazovat ve službách tehdejšího prezidenta Borise Jelcina, kterému od roku 1994 sloužil jako poradce v oblasti lidských práv. V průběhu první čečenské války strávil na místě většinu času a díky jeho zprávám se ruská veřejnost dozvídala doposud neznámé informace o tamním dění.

Sám své zásluhy v rozhovoru pro Český rozhlas zhodnotil takto: „Určitě naše skupina přispěla k tomu, že skončila první válka v Čečensku, ale rozhodně si nejsem jistý tím, jestli se tato naše hodnota, naše úsilí dá nějak změřit. Podle mého to možné není. Pokud bych ale chtěl něco vyjádřit čísly, tak si myslím, že se mně i mým nejbližším spolupracovníkům podařilo zachránit životy spousty rukojmích v nemocnici v Buďonovsku, kterou obsadili čečenští ozbrojenci.“

V Jelcinových službách ale z politických důvodů dlouho nevydržel a v roce 1996 na funkci rezignoval a napsal otevřený dopis adresovaný právě Jelcinovi a Vladimiru Putinovi, ve kterém prezidentovi vyčítal, že se vzdal demokratických hodnot.

Vážený vědec

Kovaljovovi tak už léta přísluší nálepka ochránce lidských práv. Ve skutečnosti je ale mnohem víc než to. Na Moskevské univerzitě vystudoval biofyziku, ze které zároveň obdržel doktorát. Během svého života vydal přes šedesát vědeckých publikací. Po pádu Sovětského svazu zase několik let fungoval jako politik.

V roce 1991 se podílel na autorství Deklarace lidských a občanských práv v Rusku, přesně Článku 2, který stanovuje svobody a práva člověka a občana. O dva roky později potom založil hnutí Demokratická volba Ruska, které se později přeměnila v politickou stranu. V té době zároveň obdržel cenu Člověka v tísni Homo Homini.

Zlatá perestrojka

Na konci 60. let společně s dalšími čtrnácti aktivisty založil Akční skupinu na obranu lidských práv v Sovětském svazu, která vydávala první samizdatové periodikum o stavu lidských práv v zemi. Za své činy byl Kovaljov poslán na sedm let do pracovních táborů. Do Moskvy se mohl díky Gorbačovovým reformám vrátit až v roce 1987.

K situaci zůstává Kovaljov kritický do dneška. Před deseti let figuroval v televizním dokumentu, který pojednával o historii disidentské tradice v Rusku. V roce 2010 zase podepsal manifest proti Vladimiru Putinovi s názvem „Putin musí jít“. Sám říká, že se současná ruská moc pouze schovává za slovem demokracie a přitom buduje diktaturu. „U nás v Rusku se jim říká vertikála moci, kde je všechno hezky řízeno shora dolů, bez jakéhokoliv vlivu opozice a občanské společnosti.“

Čtěte další PŘÍBĚHY HRDINŮ, kteří bojuji za svobodu a důstojnost