Jste sobci, říkají o Češích někteří v Bruselu. Kvůli uprchlíkům
Europoslanec Pavel Svoboda:
ROZHOVOR
1
Evropská unie povinné kvóty na přerozdělování tisíců uprchlíků silou neprosadí, naopak se bude snažit najít kompromis. V rozhovoru pro deník ECHO24.cz to předvídá lidovecký šéf právního výboru europarlamentu Pavel Svoboda. Podle něj ale musí Česko přidat ve vysvětlování toho, jakým způsobem chce být s evropskými partnery solidární. Některé státy nás totiž berou jako sobce, kteří nechtějí pomáhat.
Jak se na české europoslance dívají jejich kolegové ze zemí, které prosazují kvóty? Slyšel jsem, že se v europarlamentu často mluví o egoismu a sobectví…
Ano, takový názor tam bohužel také zaznívá. U řady poslanců je to, že si představujeme solidaritu při řešení uprchlické krize jinak, než si ji přestavuje Německo a jiné velké státy, interpretováno tak, že nechceme pomáhat a nechceme být solidární vůbec. Myslím, že by Česká republika měla výrazně přidat ve vysvětlování toho, jak chceme být solidární. Zatím je pouze slyšet, co nechceme. A naši vlastní představu o solidaritě nedáváme dost jasně najevo. Pak můžeme být samozřejmě vnímáni jako ti, kteří nechtějí pomoci. Což není pravda.
Co evropským partnerům nabízíme místo kvót?
Česká republika byla aktivní ještě dlouho předtím, než se diskuze o povinných kvótách rozvinula naplno. Vím, že jsme například Itálii nabízeli různé formy pomoci při řešení jejich nezvládání ochrany vnější hranice. Česká republika je a byla aktivní, jen se o tom možná nemluví.
Protlačí nakonec Evropská unie kvóty silou? I přes odpor některých členských států, mimo jiné Česka?
Evropská unie doposud nesáhla k tomu, že by v tak citlivých otázkách, jako je současná otázka migrace, přehlasovávala některé členské státy. Vždy převažovala tendence hledání kompromisu. Já věřím, že i tentokrát to dopadne stejně a unie do toho nepůjde silou. Přehlasováni bychom tedy být neměli.
Nebyla chyba se Lisabonskou smlouvou připravit o možnost rozhodnout sami? Teď můžeme být přehlasováni a záleží pouze na tom, zda by to většině států stálo za to…
To je ale v pořádku. Není možné budovat jednotu ve 28 členských státech pouze na jednomyslnosti. Je evidentní, že v některých případech se představy jednotlivých států odlišují. Proto ale považuji za dobré, že unie je natolik rozumná, že v případě citlivých otázek se jde vždy cestou konsenzu. Možná bychom se i my mohli více snažit.
Jak to myslíte?
Podle statistik Frontexu (agentura pro ochranu vnějších hranic EU – pozn. red.) je Česká republika co do úspěšnosti navracení neúspěšných žadatelů o azyl na posledním místě z osmadvacítky. Máme třináctiprocentní úspěšnost, celounijní průměr je čtyřicet procent, například baltské země jsou na devadesáti procentech. To znamená, že bychom možná mohli přidat například v této oblasti, abychom i našim argumentům pro řešení krize dodali větší důvěryhodnost.
Domnívám se, že současný migrační exodus nás k tomu vlastně dotlačí. Že si uvědomíme, že je nejen lepší řešit problém kontinentálního rozsahu na kontinentální úrovni, ale že je to prostě i levnější a efektivnější. Postarat se spíše o společnou hranici, než se každý oplotit na svém území.
Stanou se nakonec kvóty součástí nějakého širšího řešení unie, jak bojovat s uprchlickou krizí?
Poučení z této migrační krize podle mě bude, že potřebujeme společné azylové právo. A součástí toho bude pravděpodobně možnost nějak rovnoměrněji rozkládat azylová řízení po celé unii a nenechat to jen na těch ekonomicky nejvýkonnějších státech. To ostatně odpovídá smyslu azylu. Azyl je instrument pro udělení ochrany tomu, komu jde u něj doma o život. Takže pokud si chce ochránit život a zdraví, tak jakýkoliv ze států unie by měl být dostatečným územím pro jeho ochranu. Že si žadatelé o azyl dnes vybírají konkrétní stát, to je jakýsi bonus, který by v budoucnosti nemusel být podporován.
Měla by unie v budoucnu jít cestou ochrany společných hranic?
Domnívám se, že současný migrační exodus nás k tomu vlastně dotlačí. Že si uvědomíme, že je nejen lepší řešit problém kontinentálního rozsahu na kontinentální úrovni, ale že je to prostě i levnější a efektivnější. Postarat se spíše o společnou hranici, než se každý oplotit na svém území.
