Blýskavé korálky Preciosy – rudé peklo na export

Bylo to v říjnu 1981, krátce po jeho devětadvacátých narozeninách. Jiří Gruntorád měl za sebou přijímací proceduru ve věznici v Minkovicích u Liberce. Dostal čtyři roky za podvracení republiky: za opisování a šíření zakázané literatury. Teď si měl sáhnout na dno. Minkovice patřily do druhé nápravně výchovné skupiny, vězni se jich však báli více než Mírova nebo „trojky“ ve Valdicích.

V přísně střeženém areálu stál závod národního podniku Preciosa, kde museli odsouzení pracovat. „Když jsem tam poprvé vstoupil, tak mě napadlo, že jsem v pekle,“ vzpomíná na prvotní šok. Lágr v Minkovicích si ostatně vysloužil přezdívku rudé peklo. Gruntorád tam strávil dva roky. Pracoval v třísměnném provozu válcové technologie, v oddílu D, kde se brousily a leštily skleněné ověsy na lustry. Po stížnostech na brutalitu dozorců dostal 14 měsíců navrch (soud později tento trest zrušil), nakonec ho přemístili do Valdic, kde si odkroutil ještě více než rok. „Valdice mi možná zachránily život,“ říká Gruntorád ve své knihovně Libri Prohibiti, kde shromažďuje hlavně samizdatové a exilové publikace z období před listopadem 1989.

Někteří současní historici jsou přesvědčeni, že vládnoucí režim během dvou desetiletí normalizace v letech 1969–1989 neprojevoval takovou míru krutosti, aby si zasloužil označení totalitní. Svědčí-li něco proti jejich názoru, jsou to zdokumentované poměry v „nápravně výchovných ústavech“ jako Minkovice. Nelidské podmínky v dílnách i v samotném vězení snesly podle pamětníků srovnání s uranovými lágry z 50. let. Političtí vězni sice tvořili menšinu z tamních odsouzených, to však na podstatě věci nic nemění. Příznačné je, že do Minkovic byli posíláni ti, kteří nepatřili do pomyslné elity disentu. Kromě Gruntoráda si prošli bižuteriovým jhem Vladimír Hučín, Pavel Wonka (odsouzený za pokus o nezávislou kandidaturu ve volbách, který zemřel v roce 1988 ve vězení v Hradci Králové) či Petr Cibulka.

Zatím poslední ránu dostali bývalí vězni z Minkovic při rozdělování prezidentských vyznamenání 28. října. Mezi podnikateli, kterým Miloš Zeman udělil medaili „Za zásluhy o stát v oblasti hospodářské“, byl dlouholetý šéf a majitel skupiny Preciosa Ludvík Karl. Toho si bývalí muklové zaryli do paměti jako šéfa nenáviděného závodu ještě z doby před listopadem 1989. Podle nich nese morální zodpovědnost za týrání a smrt několika vězňů. „Vyznamenat na Hradě kromě důstojných i osoby aktivně spojené se zločineckými organizacemi KSČ a StB je naprostou likvidací demokratických hodnot, návratem komunistů a komunismu na Hrad a také rehabilitací diktatury 1948–1989,“ napsali pamětníci v prohlášení.

Celý článek o „rudém pekle“ najdete v Týdeníku Echo.