Proč je reputační problém jít k Agrofertu
Pokud mohu soudit, vyvolal přestup známého novináře Jana Macháčka z Respektu.cz do Lidových novin jistou pozornost i mimo novinářskou komunitu. Pikantní na tomto přestupu je samozřejmě nikoliv start, ale cíl. Novinář jde do „nezávislého listu“, který patří ministru financí Andreji Babišovi. Macháček je veterán v oboru, v podstatě průkopník ekonomické novinařiny v 90. letech, dobrou pověst má i z před listopadu, kdy se ještě mladý pohyboval v protikomunistické opozici. Však taky LN, původně disidentské noviny vlastněné dnes prominentem komunistického režimu, čtenářům skoro až roztouženě připomínají, že jejich nový přírůstek podepsal Chartu a hrál svého času s Plastiky. Macháček sám jednou o policistovi Janu Kubicem, který ho rozčílil svou „zprávou“ před volbami 2006, napsal, že i když se někdo tak jako Kubice choval slušně za komunistů, neznamená to, že bude slušný do konce života. A takto nesentimentálně je potřeba přistupovat dnes i k Macháčkovi.
Nejde tu totiž jen o jedny kariérní peripetie, ale o argument, jímž se známý novinář jaksi preventivně bránil: v Lidovkách prý pracuje řada silných osobností, které by se vzepřely tlaku a autocenzuře. Čili: dosud jsou to noviny svobodné, čili i když si je koupil mocný politik, noviny v dobrém slova smyslu normální.
Ve skutečnosti po roce a půl, co Babiš LN a Mladou frontu Dnes vlastní, už nikdo, kdo oba tituly aspoň trochu soustavně sledoval, nemůže tvrdit, že by se příslušnost k Agrofertu na nich nepodepsala. Kodex, který měl upravovat styk Agrofertu s redakcemi a novinářům zajistit provozní nezávislost, samozřejmě posloužil jen jako oblbovák pro danou chvíli, však i jeho autor Karel Hvížďala se od výsledku s odstupem distancuje.
V LN ani v MfD se nikdy pořádně nepíše o věcech, které by se pana majitele skutečně mohly dotknout. Patří sem podivná podnikatelská minulost Babiše, dodnes neobjasněný původ peněz, s nimiž „převzal“ od slovenského státního podniku Petrimex jeho českou pobočku (není takový vicepremiér, ehm, vydíratelný?), indicie o propojení Babiše s financiéry zemanovské a grossovské ČSSD (viz například článek Jaroslava Kmenty v druhém čísle časopisu Reportér), neuvěřitelný střet zájmů, který už není jen teoretický problém, ale projevuje se například v petrochemickém průmyslu (viz čerstvé vydání Týdeníku Echo) nebo v zemědělské politice vlády. Dosahuje to někdy tak legračních poloh, že po forenzním zájmu věnovanému Lidovkami lokální politice na Praze 10 a tamní hrdličkovské mafii následuje nezájem, jen co se starostkou stane pravá ruka pana majitele Radmila Kleslová, a může se jí stát jen tak, že se opře právě o hrdličkovce. O Kleslové, která byla zaměstnankyní komunistické rozvědky a školená na vysazení pod cizím jménem v kapitalistické cizině, zachovávají LN uctivé ticho. A tak dál.
K tématu Agrofert a společnost čtěte také: Česká prodejná republika. Prožíváme největší krizi hodnot od listopadu 1989
Místo aby se kriticky psalo o práci každého člena vlády včetně ministra financí či o klíčových spojencích ministra, LN čtenářům předhazují každý vejšplecht mluvky, co sedí na Pražském hradě, dělají aféru na titulní stranu, když bývalého ministra dopravy chytí ve vlaku bez jízdenky. To, čemu se říká nastavování agendy, občas hraničí s urážkou inteligence čtenářů.
Je pořád ještě jakýsi rozdíl mezi novinářem, kterého Babiš svým nákupem (i když – před rokem a půl) přepadl na pracovišti, a mezi novinářem, který na okupované území sám přijde a aktivně pomáhá vytvářet zdání, že se vlastně nic nestalo a všechno funguje jako dřív, netřeba se znepokojovat. Nefunguje, jsme na křižovatce.
Andrej Babiš není normální politik. Takový Topolánek přišel a šel, Paroubek přišel a šel, totéž Nečas. Dnes se pracuje na scénáři, že i kdyby třeba Babiš v příštích volbách propadl, ve vedení státu zůstane i potom. I po porážce ve volbách bude mít velké ekonomické impérium, konsolidované dnes přízní státu, bude mít řadu leníků ve státních podnicích a úřadech, bude mít noviny, rádio, časem třeba i nějakou televizi. Politici, kteří ho porazí a přijdou do vlády místo něj, budou za takového stavu puzeni se s ním vypořádávat a aranžovat i z jiných důvodů, než je rozložení sil ve sněmovně.
Už dnes jde z něho strach. Když jsme do posledního čísla týdeníku chystali salon o Babišovi rok po nástupu do vlády a chtěli do něj dostat nějakého podnikatele, ukázalo se, že typický český byznysman Babiše buď obdivuje, nebo se ho obává anebo přinejmenším nemá nervy, aby vyhlížel kontrolu z finančního úřadu. Lidové noviny jsou možná pořád plné silných osobností, ty osobnosti ale dělají stafáž panu majiteli při potahování České republiky pavučinou svých zájmů. Pokud se Babišovi tato nehorázná operace podaří, bude z nás nadlouho jiná, hůř poskládaná společnost. Tímto rizikem se musí poměřovat všechno, co se děje v Babišově straně, v jeho ministerstvech i v jeho firmách.
