Stát bohatne, občané nebohatnou. Jak je to možné?

Česká republika vybírá nejvíce peněz na daních ve své historii. Rozpočet ČR je v posledních čtvrtletích přebytkový, hospodářství roste, ekonomice se daří. Stát má dost peněz, aby utrácel, stát přibírá tisíce zaměstnanců, státním úředníkům rostou platy, stát otevírá nové úřady a instituce. Má na to, protože firmy a jejich zaměstnanci tvrdě pracují a platí daně. Český stát bohatne.

Bohatnou i občané? Nezdá se. Stále nedoháníme v životní úrovni ani Rakousko, o té německé se nám může jen zdát. Platy lidí v soukromé sféře nijak zvlášť nerostou. Občané neutrácejí výrazně více, občané neinvestují do svého zdraví, do budoucnosti svých dětí ani si nešetří nijak horentní sumy na stáří. Čeští důchodci neodjíždějí houfně trávit důchod do teplého Španělska nebo Portugalska, jak to dělají Němci či Britové.

Nedosti na tom, ani základní a nejdůležitější služby, které má poskytovat stát svým občanům, se nijak nelepší.

Nelepší se stav českého zdravotnictví. Naopak, zoufale chybí zdravotní sestry a lékaři odcházejí za prací do ciziny. Prý nejsou peníze na jejich platy.

Nelepší se stav bezpečnosti státu. Na obranu dáváme asi polovinu toho, co bychom měli a k čemu jsme se dokonce zavázali. Armáda je malá, její prestiž je lepší v cizině než doma.

Úroveň vzdělání klesá. Učitelé jsou stále placeni pod průměrem české mzdy a bez evropských dotací by naše školství bylo těžce podfinancováno.

Na vědu jde, ve srovnání se zeměmi, s nimiž bychom se rádi poměřovali, zoufale málo peněz.

Jednoduše shrnuto, stát nemá peníze na zdravotnictví, školství, vědu a bezpečnost. A to pomíjím tak „zbytečnou“ oblast, jakou je kultura.

Tady něco nehraje. Jak je to možné? Ještě jednou: Stát má mimořádně vysoké příjmy, ekonomika jede, a přitom občané nebohatnou, životní úroveň se nezvyšuje a základní služby státu jsou podfinancované. Kam ty peníze jdou?

Je to prosté a zjevné – na státní zakázky. Obrovské sumy protečou státní pokladnou a přitečou do velkých firem, které se státem úzce spolupracují.

Naše současnost je tedy taková, že malí a střední podnikatelé a jejich zaměstnanci platí daně, které potom malá skupina největších firem napojených na stát čerpá a čerpá. Subvence, daňové úlevy, investiční pobídky a dokonce i dotace pro velké firmy. Navíc státní podniky vypisují obrovské zakázky, které opět získává jen několik těch největších. Není tedy divu, že nikdy neuslyšíte, že by si velké firmy stěžovaly na výši daní a na povinnosti vůči státu. Proč by to dělaly? Čím větší daně se v ČR platí, tím více peněz k nim doteče.

Velkou část rozpočtu samozřejmě odčerpá sám státní aparát. Stále přibývá úřadů a úředníků, stále se zvyšují rozpočty ministerstev i jiných státních institucí.

Je možné to změnit? Jistě, možné to je.

Více peněz zaměstnancům. Stát musí nechávat zaměstnancům větší díl jejich příjmů. Dnes jim stát bere více, než 60% ceny jejich práce.

Stát se musí zmenšit. Je třeba zrušit zbytečná ministerstva, například ministerstvo pro lidská práva nebo ministerstvo pro místní rozvoj. Je třeba zrušit i další nadbytečné státní instituce.

Velkým problémem je i hospodaření s veřejnými prostředky. My, firmy a občané, do státního rozpočtu pošleme svoje peníze, a politici a vysocí úředníci je pak zbůhdarma rozhazují. Tu se nepovede nějaký registr, tady se postaví něco úplně zbytečně, jinde se zázračně prodraží státní zakázka, stavíme nejdražší dálnice v Evropě.

Zmenšením státního aparátu a hospodárným zacházením s veřejnými penězi se ušetří obrovské prostředky, které se okamžitě mohou přelít do zdravotnictví, školství, …

Je to jen několik týdnů, kdy se premiér pan Sobotka velmi starostlivě vyjádřil k tomu, že nedoháníme naše západní sousedy v životní úrovni. Vyslovil nad tím politování a slíbil, že s tím určitě bude něco dělat. Tak tady má návod. Méně peněz hladovým velkopodnikatelům, lépe hospodařit, zmenšit stát a nechat více peněz lidem. Pak doženeme Rakousko do deseti let.