Západ blízkovýchodní křesťany zradil, hrozí jim vyhlazení

Na Velký pátek během bohoslužby papež František řekl: „Vidíme, dokonce i dnes, jak naše bratry perzekvují, stínají jim hlavy a ukřižovávají je, pro víru v tebe, před našima očima nebo často s naším tichem spoluviny.“ Den předtím zmasakrovali islamisté v Keni na sto padesát křesťanských studentů. Brutality vůči křesťanům jsme pak poslední dobou svědky na Blízkém východě, kde řádí radikálové z Islámského státu. Ohroženi jsou i koptové v Egyptě.

I když to obvykle nevnímáme, křesťanství není západní náboženství, je to blízkovýchodní náboženství, které se rozšířilo na Západě. Z míst, odkud pochází, však křesťanství dlouhodobě mizí a v poslední době se tak děje čím dál rychleji. O tom, proč se právě křesťané stali ohroženou skupinou současného Blízkého východu, hovoří Michal Řoutil z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Když se podíváme na dnešní Blízký východ, vidíme, že se většiny stále častěji obracejí proti menšinám. Do značné míry se to týká i křesťanských komunit. Jak byste tento proces popsal?

Jedná se o částečně plánované a částečně okolnostmi podmíněné vyhánění křesťanů z této oblasti. Všechno to začalo právě před sto lety genocidou Arménů, Asyřanů a Řeků v Osmanské říši a postupně to pokračuje. Po období relativního příměří za vlád umírněných diktátorů nebo režimů, které měly pevnější ruku, jsme nyní svědky další vlny pronásledování. Klid vydržel do začátku minulého desetiletí. Současná situace může pro křesťany skončit tragicky ‒ a pro mnoho z nich už také skončila.

Co zapříčinilo tento proces?

Důvody jsou dva. První vidím v tom, že stabilizační prvek, který křesťané na Blízkém východě vždycky představovali, ztratil pro většinovou společnost sílu. Ztrácí početně, ztrácí vliv, a jakmile se v tamních společnostech něco pohne, křesťané jsou první na ráně. Pro představu, Libanon měl ve 20. letech minulého století zhruba 85 procent křesťanského obyvatelstva, dnes má 40 procent, proto se tam také mezi křesťany dnes mluví o „depresi“. Druhý důvod představuje politika západních velmocí v oblasti v posledních letech. Kvůli rozpoutání několika válečných konfliktů a podpoře pochybných „demokratických“ spojenců v oblasti je dnes vnitřně destabilizováno několik zemí. Výsledkem nepromyšlené politiky je chaos a násilí. V těžké situaci se ocitly i státy, jichž se válka přímo nedotkla, čelí totiž obrovské vlně uprchlíků.

Koho vlastně označujeme pojmem „východní křesťané“?

Obecně se jedná o tři velké skupiny církví: církve pravoslavné, starobylé orientální církve a církve spojené s unií s Římem. Každá z těchto skupin je jasně definovaná, a to jak svou naukou, tak hierarchickou strukturou. Celkově hovoříme zhruba o 250 milionech věřících, kteří žijí ve svých domovských zemích, ale i v početných diasporách po celém světě.

Proč by pro západní křesťany měli být blízkovýchodní křesťané důležití?

Zde bych zmínil alespoň dva fenomény spojené s takzvanými nestoriány, tedy věřícími církve Východu. Byli to oni, kdo evangelizoval řadu asijských národů a již v 7. století došel dokonce až do Číny. Ještě významnější dopad však měla zcela bezprecedentní epopej překladů antické vzdělanosti do syrštiny a poté do arabštiny, která proběhla v 6.‒9. století na mezopotámských křesťanských univerzitách. Kulturní snobismus Byzance, která se nechtěla dělit o své poklady se západními barbary, tak byl elegantně překonán a již brzy nato se s antickým věděním seznámil prostřednictvím Arabů na hispánských univerzitách také Západ. Na tuto mimořádně záslužnou zprostředkující roli syrských křesťanů se zapomíná.

Celý rozhovor si přečtěte v novém vydání Týdeníku Echo.