Otrocká práce místo školy. Děti v uprchlických táborech

Děti syrských uprchlíků budou hrát jednou hlavní roli při rekonstrukci zničené země. Připravit se na tento úkol je však téměř nemožné. V libanonských uprchlických táborech zatím působí spíše jako levná pracovní síla, což někdy hraničí až s otrockou prací. A na vzdělání nezbývá čas.

Jedenáctiletý Abduláh pracoval na stavbě jako dělník, když minulý týden nešťastnou náhodou spolkl hřebík. Ve strachu, že se na něj rodiče budou zlobit, nikomu nic neřekl. Do několika dní zemřel na otravu tetanem.

Zesnulý chlapec byl jedním z přibližně 200 000 dětských uprchlíků ze Sýrie, kteří v Libanonu pracují jako dělníci, většinou na polích či plantážích. Děti ve věku od 5 do 15 let se pohybují v pracovních podmínkách hraničících někdy až s otrockou práci, píše novinář Robert Fisk. Jeho reportáž z libanonských uprchlických táborů přinesl deník The Independent.

Drahý život v táboře

V táborech se vyskytuje mnoho dětí, které při konfliktu osiřely. A i když žijí v rodinách, jejich rodiče zoufale potřebují peníze. Za život v táboře totiž musí platit. Měsíční pronájem za jeden stan začíná na šesti librách (přibližně 211 Kč), zapůjčení přenosného televizoru stojí dalších šest. Měsíční výdaje některých rodin se pak vyšplhají až na 60 liber, a tak s pokrytím výdajů musí pomáhat děti.

Za jeden den práce, která někdy trvá 12 až 14 hodin, získávají některé děti pouhých 90 pencí (35 Kč). Na školu tak nezbývá čas a velká část generace, která jednou bude zodpovědná za rekonstrukci válkou zničené Sýrie, zůstává bez vzdělání. 

Neutěšenou situaci syrských uprchlíků se snaží řešit různé organizace, například libanonská skupina s názvem Beyond pomáhá ve spolupráci s Unicef zakládat školy v jednotlivých uprchlických centrech. Její šéfka Maria Assi kromě vzdělávání organizuje i kampaně proti dětskému vykořisťování. Zároveň se snaží s dozorci dojednat kratší pracovní dobu dětí, aby měly kdy studovat.

Můžete mít zničená města. Nemůžete mít zničenou generaci

„Stále jsme se ptali Syřanů, co potřebují,“ uvedla pro Independent. „Vzdělání bylo jejich hlavní prioritou. Školy – ve stanech, kdekoli – bylo přesně to, co chtěli. Můžete mít zničená města, ale nemůžete mít zničenou celou generaci.“

Unicef v táborech financuje vzdělání dětí, prostředky pro léčbu traumatizovaných dětí, psychologové ani psychiatři však nejsou k dispozici. Assi ale u dětí zaznamenala pozitivní posun. „Obrázky plné mrtvých těl s krvácejícími hlavami nahradily nové dětské kresby se stromy, ovocem a tancujícími lidmi,“ uvedla.

Podmínky v jednotlivých uprchlických táborech se však velmi liší. Zatímco jeden tábor je upravený, s čistými stany a zametenou zemí, v jiném centru pro uprchlíky leží těla mrtvých zvířat několik metrů od plátěných obydlí. A děti si zde mohou hrát pouze na ohraničeném území poblíž stok, píše novinář.

Když ne zastavit, tak aspoň omezit

Situací uvnitř uprchlických táboru se zabývá i Mezinárodní organizace práce, která působí v rámci OSN. Její místní ředitel Frank Hagemann uvedl, že děti potřebují pracovní trénink jako přídavek ke vzdělání, protože rekonstrukce Sýrie bude požadovat značné dovednosti.

„Potřebujeme na místě zavést více škol, abychom omezili negativní dopad pro tuto ztracenou generaci. Některé děti pracují denně 12 až 14 hodin. Pracovní hodiny se musí zredukovat. Pojďme alespoň zachránit zdraví těch dětí,“ řekl s tím, že když nemůže dětskou práci zcela zastavit, chce ji aspoň omezit.

V Libanonu se podle oficiálních údajů vyskytuje na 1,2 milionu syrských uprchlíků. Z toho 80 procent z nich žije v těch nejchudších oblastech země. Školní docházka mezi dětmi uprchlíků je nyní nižší než například v Subsaharské Africe.