Peroxidový fašista, nebo liberál?
Kdo si ještě vzpomene, jak se loni od podzimu až do prvních měsíců letošního roku v saských Drážďanech každé pondělí scházela Pegida, hnutí občanů znepokojených nejen islamizací Západu, ale obecně rostoucím odcizením elit vládnoucích Německu? Postupně začalo pondělky v Drážďanech sledovat nejprve celé Německo, následně i Evropa. Kancléřka Angela Merkelová vystupovala proti Pegidě pro jeho údajnou netoleranci v televizi, většina mediálně přítomných se na Drážďanské sesypala jako na xenofobní úchylku v moderním Německu.
Rozbroje v hnutí, náhodný výskyt sympatizantů fašo-scény, ale hlavně monotónnost akcí, které nebylo kam posunout - samozřejmě i generálové Nuda a Zima - to všechno vedlo k faktickému zániku Pegidy. Potud nic překvapivého. V Německu a vůbec v různých západoevropských zemích se tu a tam vynoří hnutí nespokojených občanů, zacházející rychle na úbytě, zářící jako prskavka tak dlouho, aby osvítily nálady mezi lidmi. Většinou se stihne maximálně průzkum, z něhož vyjde, že toto špatně zorganizované hnutí vyjadřuje názory velké části společnosti, někdy dokonce většiny.
Toto pondělí se Pegida pokusila o velký comeback. Do Drážďan si organizátoři pozvali známého enfant terrible holandské politiky, rozčíleného muže s blonďatým přelivem a radikálního kritika islámu Geerta Wilderse.
Přišlo si ho poslechnout na deset tisíc lidí, což byla jen třetina účasti, kterou si vysnili organizátoři. Přesto v německých médiích toto nejnovější pegidové pondělí vyvolalo překvapivě silnou odezvu – samozřejmě čistě kvůli Wildersově účasti. Etablované strany i kamenné redakce po jeho výletu do Drážďan (mimochodem z pódia promluvil německy) skočily jako po kýženém důkazu, že Pegida jsou skrytí fašisti.
Na Wildersově případu se dá plasticky ukázat, jak lehce lze s nálepkou fašismu zacházet, ale taky jak lehce se dnes vedle xenofobních názorů dá existovat a ohřívat se o ně.
Wilders svou Stranu pro svobodu založil před deseti lety, do té doby byl u klasicky liberální VVD (Lidová strana pro svobodu a demokracii). Sám si léta vymiňoval, aby ani jeho ani jeho novou stranu zahraniční pozorovatelé nekladli do jedné řady s takovými xenofobními formacemi, jako byla Le Penova Národní fronta ve Francii nebo různé Haiderovy formace v Rakousku.
Wilders byl (a zůstává) vyhroceně proizraelský a obecně filosemitský, v mnoha ohledech je společensky liberální (vstřícnost k homosexuálním nátlakovým skupinám). Skutečně radikální byl a je ve dvou bodech: odmítá evropskou integraci i euro a nechce přistěhovalectví z islámského světa.
Rozsah přistěhovalectví by si měli určovat voliči v zemích, které masivní přistěhovalectví muslimů zažívají. Odsud je laciné kritizovat někoho, koho zneklidnilo, jak se život v jeho rodném městě během jeho života kulturně mění. Stopku pro přistěhovalectví z islámského civilizačního okruhu by dokonce šlo zdůvodnit liberálně: jako ochranu moderních práv, mezi nimi práv žen a sexuálních menšin, před invazí středověkých lidí.
To také Wilders dlouho dělal, nicméně v nějakou chvíli překročil subtilní, ale důležitou hranici mezi útokem na náboženské (a civilizační) krédo a mezi lidmi, kteří se do toho náboženství narodili. Zhruba před rokem na jednom volebním setkání v hospodě položil rozjařenému davu řečnickou otázku: „Chcete v tomto městě a v Holandsku víc, nebo míň Marokánců?“ – což se evidentně dotýká nejenom Marokánců, kteří čekají na vyřízení občanství, ale i jeho spoluobčanů marockého původu. I těch, kteří se narodili v Nizozemsku a s vlastí svých předků nemají kromě předků skoro nic společného. To je brutálně autoritářský a neliberální přístup.
Už nějakou dobu také Wilders s lepenovskou Národní frontou, haiderovci a podobnými skupinami v dalších evropských zemích, které jsou zpravidla národovecké a v hospodářské politice neliberální, udržuje panevropské spojenectví. Je to změna, jíž si někteří voliči Wilderse nebo příznivci Pegidy ani nevšimnou, která ale mění podstatu politické nabídky. Je pozoruhodný a smutný paradox, jak blízko dnes v evropské politice vedle sebe sídlí – nebo vedle sebe byly naštosovány – xenofobní proudy, které ve společnostech vystavených bezprecedentnímu masovému přistěhovalectví musejí vznikat, a správci konkursní podstaty po klasickém liberalismu.
