Sobotkova doktrína: My tady Američany nechceme

Jak příznačné, že český premiér Sobotka úterní vystoupení amerického prezidenta Obamy v Polsku okomentoval z neutrálního Rakouska, kde byl zrovna shodou okolností na státní návštěvě zase on. Barack Obama, který oznámil zvýšení americké vojenské přítomnosti na starém kontinentu, tím odpovídá na přání severovýchodního křídla NATO v Evropě, zneklidněné konfliktem Ruska s Ukrajinou. Od prezidenta Obamy je to spíš symbolické gesto než reálná politika, ale u tohoto amerického prezidenta s jeho chvílemi až ostentativním nezájmem o starý kontinent zřejmě výkon na hranici možného. Zásilku několika set vojáků a vojenské techniky mu ve Washingtonu bude muset schválit Kongres a minimum spojenecké loajality by diktovalo, aby ani český premiér – koneckonců, premiér jedné z 28 členských zemí Aliance - nijak neoslaboval jeho domácí pozici.

Věcně vzato by se pro Sobotkovu pozici jisté důvody našly: na území České republiky žádná reálná agrese Ruska nehrozí, a zřejmě není v českém zájmu vykazovat znaky hysterie, jimž někdy po vyslovení slova se slovním základem rus- propadají například Poláci. Pokud bychom si navíc zahraniční politiku této vlády představili jako protokol s oficiální částí a tajným dodatkem, do té oficiální části patří například tzv. proevropskost, do jakéhosi tajného dodatku zlepšení vztahů s Ruskem, aby se otevřely možnosti hospodářské spolupráce. V tomto bodu můžeme souhlasit anebo nesouhlasit, faktem je, že mezi rozhodujícími činiteli koalice panuje v této věci nevyslovený konsensus. A s tím vším jsou vlastně slova premiéra (podobně jako nedávné vývody ministra obrany Martina Stropnického, který o hypotetických základnách americké armády uvažoval v souvislosti se sovětskou okupací po roce 1968) vlastně kompatibilní.

Můžeme jít ještě dál a celé to pootočení české zahraniční politiky chápat jako logický následek loňských voleb do sněmovny. Jen je nepochopitelné a nadbytečné, že kabinet tu změnu potřebuje takhle vytrubovat. Dá se to vysvětlit buď vlivem zvýšené četby Deníku Referendum na úřadu vlády, nebo snahou za každou cenu se odlišit od předchozího Nečasova kabinetu. Každopádně jsou tyto zahraničněpolitické slovní demonstrace podobně nezodpovědné, jako když se rušily poplatky za pobyt v nemocnici nebo druhý důchodový pilíř, tedy věci, která by nějak fungovaly a vláda se každý den mohla probouzet s vděčností, že už je nastavil někdo před ní a ony nějak samy běží.