Čapí hnízdo je jen dvojtečka

Taktika sociálních demokratů a lidovců vůči jejich koaličnímu partnerovi Andreji Babišovi je nechat ho ve vládě s pomalu mokvající ranou a nepomoci mu tu ránu ošetřit. Policie může časem skutečně dospět až k obžalobě, a kdyby ne, je tu evropský OLAF. Do kleští by ho potom vzali zpřísněním zákona o střetu zájmů, jímž by mu do budoucna znemožnili současně vládnout a vlastnit firmu plus média. Vypadá to, že ve zbytku koalice se pomalu usidluje spokojenost, pocit, že čas konečně pracuje proti Babišovi. Jak moc je ta spokojenost na místě?

Není sporu, že mediálně Babiš Čapí hnízdo ukázkově projel. Jeho středeční vystoupení v parlamentu bylo ukázkou toho, že ve chvíli, kdy se nakonec přeci jen vytvoří převažující mediální tlak, se jeho investice k ovládnutí třetiny mediálního trhu ukáže být pořád ještě nedostatečná (i jeho nešťastné tituly se zdráhavě musejí přidat), a jak v tu chvíli je slabý. Rychlost, s níž Babiš okamžitě vyjel po každém, kdo si dovolil veřejně zaujmout kritický nebo aspoň rezervovaný postoj k jeho kličkování, a mohl to být doposud jak chtěl loajální souputník, brala dech. Užiteční byznysmeni Karel Janeček nebo Radim Jančura, dokonce i nebohá Česká televize, která s výjimkou Reportérů ČT zachovávala vůči ministru financí benevolentní neutralitu, ti všichni se najednou stávají součástí spiknutí proti němu. Ublíženectví u nejmocnějšího člověka v zemi naznačuje snad až psychickou poruchu. Až jednou babišovská komedia skončí, bude to asi lidsky hnusná podívaná. Ty lidi nepojí společné přesvědčení ani vzájemný respekt, našli k sobě cestu hlavně na základě peněz nebo momentální užitečnosti pro šéfa. Středa byla předobrazem toho, jak by to mohlo vypadat po rozpadu impéria.

Zatím v tom bodě nejsme. Strategií Babišových píáristů musí teď být škodu způsobenou Čapím hnízdem ohraničit, nezpochybňovat už věcnou podstatu, ale relativizovat ji porovnáváním s jinými skutečnými nebo smyšlenými aférami, a vytvářet zdání, že pokud na něj nic horšího matrix nebyl schopen najít, normální člověk uzná, že Babiš není tak strašný. Vždyť 50 milionů je kavalírský delikt, když navíc za to cosi postavil, odpovídající částkou navýší rozpočet své dobročinné nadace atd. Za Čapím hnízdem se mediální a PR divize Agrofertu budou snažit udělat tečku. 

Ve skutečnosti ale toho kolem Babiše je tolik, že aby rozruch kolem Čapího hnízda dával smysl, musí z něj být dvojtečka. Kontury tohoto případu byly popsány už před několika lety, a veřejné téma se z toho vlastně náhodou stalo až teď. Stejně tak si o byť pozdní otevření říkají případy ovládnutí některých firem (Lovochemie, Kostelecké uzeniny), jeho souboj se zemědělcem Radou, který skončil tím, že mu osetá pole vystříkal jedem, případ Paříkových United Bakeries atd. Babiš vzhledem k okolnostem vyhrává na veřejnosti tak dlouho, dokud se na ni nedostane jeho reálný obraz – predátora, který pohrdá slabšími lidmi, tedy skoro kompletním obyvatelstvem České republiky, a podle toho s nimi jedná.

Z rýsujícího spojenectví Babiš-prezident Zeman, z pohrůžky, že podpoří návrh komunistů na zdanění církevních restitucí, s níž reagoval na kritiku od předsedy lidovců Pavla Bělobrádka, z toho, jak se ve sněmovně snažil proti České televizi poštvat občany-plátce koncesionářského poplatku, je zřejmé, že v nouzi se Babiš začne proti svým nepřátelům dovolávat samotného lidu. Připomíná trochu Vladimíra Mečiara. A znamená to, že by musel za pochodu přeměňovat své voličské zázemí, směrem k méně a méně náročnému publiku, pro které je jedno Čapí hnízdo pořád málo.