Neukážu pas? Invaze, říká expremiér. Jeho země zastavila migranty

Když loni na podzim Německo fakticky vypovědělo smlouvy EU o azylové politice, jezdil zrovna po Evropě čerstvě rezignovavší australský premiér Tony Abbott. Během svých veřejných vystoupení apeloval na západoevropské politiky, ať proboha co nejrychleji zavřou vnější hranice Unie. Jinak se Evropa časem pod náporem přistěhovalecké vlny zhroutí. Za příklad dával politiku, již Austrálie uplatňuje vůči tzv. boat people, kteří na lodích a člunech připlouvali k australskému pobřeží a žádali v zemi o azyl. Úřady je deportují do sběrných středisek mimo Austrálii, kde teprve se o jejich žádosti rozhoduje. Dnes takto fungují dva tábory, na ostrovech Nauru a Manus (druhý patří Papui – Nové Guineji), dříve i v Kambodži nebo v Indonésii. Canberra hostujícím zemím za jejich ochotu platí.

Politika nulové tolerance vůči ilegálnímu přistěhovalectví – praktikovaná s politicky či soudně způsobenými přestávkami už od začátku 90. let a naposledy zintenzivněná právě po nástupu Abbotta k moci na podzim 2013 (ten rok připlulo do země 13 tisíc ilegálů) – nese plody. Příliv „boat people“ fakticky ustal. Dnes už se po moři do Austrálie prakticky žádní běženci nevydávají. Od ledna 2014 do září 2015, kdy Abbott musel přepustit funkci premiéra svému rivalovi zevnitř pravicové Liberální strany, se u břehů Austrálie podařilo přistát jedinému člunu. Často se ozývá kritika, že poměry v táborech byly a jsou nedůstojné. Výbor OSN pro lidská práva registruje přinejmenším 19 případů, kdy žadatelé v táborech spáchali sebevraždu.

Abbott přijel o minulém víkendu do Prahy na konferenci Aliance evropských reformistů a konzervativců, jejímž členem je i česká ODS. Při této příležitosti poskytl Týdeníku Echo rozhovor.

Co jsou největší rizika, jimž Evropa čelí?

Právě teď před vámi stojí tři mimořádné výzvy. Zaprvé: hospodářská stagnace – Evropě se nedařilo a nedaří rychle se uzdravit z ekonomické krize roku 2009. Zadruhé: riziko islamismu. Některé země Evropy dnes mají rozzlobenou nižší třídu, která se zdá být pařeništěm pro islamismus. Třetí je samozřejmě náš přítel pan Putin a jeho aktivity na hranicích Evropy, evidentní snaha podkopat vývoj na Ukrajině a v Pobaltí.

Zajímavá věc na české veřejné debatě je, že řada těch, kdo formulují obavy z Ruska, současně tvrdí, že Putin je větší riziko než islamisté. Nebo dokonce že obavy z migrační krize se nafukují proto, aby se odvedla pozornost od agresivních plánů Ruska. Kdybyste měl tato dvě rizika srovnat, které je naléhavější?

Předpokládám, že tady v Praze bude citlivější fenomén Ruska než fenomén islamismu. Prostě nemáte stejné vnitřní poměry, jako mají ve Francii, v Německu, v Nizozemsku. Nicméně pokud vezmeme Evropu jako takovou, všechny tři problémy, které jsem vyjmenoval, jsou vážné a ke všem třem bude třeba se nějak postavit.

Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker nedávno řekl, že národní hranice jsou nejhorší vynález v historii lidstva.

Pro lidi vyznávající tento druh teologie je strašně snadné mávnout rukou nad jinými, kteří mají z otevřených hranic obavy. Ale to znamená, že obyčejným lidem, kteří se už tak musejí vypořádávat s ekonomickými dopady globalizace, nadrobíte ještě sociální dopady masového přistěhovalectví. Pro ty takzvané obyčejné lidi jsou národní hranice velice důležité, a pokud na ně strany rozumného středu nebudou slyšet, zažije Evropa politické otřesy.

Zpátky k přistěhovalecké politice. Leckdo namítne, že Austrálie to má vcelku jednoduché. Je to vlastně velký ostrov, zatímco Evropa by musela střežit hranice, které jsou částečně na zemi, částečně na členitém pobřeží blízko Turecka. A že by Evropa musela migranty odhánět s napřaženými zbraněmi.

Ale to je přece jednoduché. Pokud máte tradiční hranici, kde člověk, který ji chce přejít, musí ukázat dokumenty, pas, tak pokud já odmítnu, pas neukážu, a přesto se snažím k vám vniknout, není to vstup do země, ale invaze.

Celý článek si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde

Týdeník Echo si můžete koupit zde