Upižlávání Babišovy hlavy

Máme aféru Babiš, jejíž podstatu – krácení daní a nejasné legální příjmy ministra financí – již několik týdnů obrůstá řada vedlejších dějových linek typu kdy kdo učiní jaký politický krok. V posledních dnech aféru doplnila druhá významná rovina, dvě podezření získaná z ilegálně publikovaných nahrávek Babiše: že 1) ovlivňuje média, 2) zneužíval, případně zneužívá informace zevnitř policie, z takzvaných živých případů.

Mimořádná schůze sněmovny, která měla včera vnést jasno do obou podezření, nevnesla nikam nic. Nemohou za to svolavatelé (schůzi iniciovala opozice), speciální rozpravy ve sněmovně si opozice zvykla vůči Andreji Babišovi užívat, když si po roce 2013 všimla, že média Babiše nedostávají systematicky pod tlak ani tehdy, když si o to situace říká.

Že to včera byl zmarněný čas, za to může především samotný Babiš, menší měrou i značná část ostatních poslanců – účastníků rozpravy – a taky zvyklosti, jak takové mimořádné schůze mohou probíhat.

V ideálním případě by mimořádná schůze probíhala tak, že nejdřív svolavatel schůze, tedy opoziční předáci, položí ministrovi, případně premiérovi, který za ministra v posledku nese odpovědnost, několik přesně mířených otázek. Ministr odpoví. Pokud se odpovědím vyhne nebo odpoví ledabyle, mají ho poslanci grilovat tak, aby ty základní otázky ve vzduchu ministr zodpovědět musel.

Tady Andrej Babiš čtvrt hodiny po začátku přednesl vysoce emotivní projev, v němž se programu schůze vyhnul známými výkřiky o tom, že nahrávky byly zmanipulované a sestříhané (Sestříhané zcela jistě byly, čím zmanipulované, to by musel upřesnit. Některé klíčové výměny Přibil–Babiš evidentně střižené nejsou).

Fakticky ale přešel k reakcím rovnou na úvodní výzvu šéfa poslanců TOP 09 Michala Kučery k odchodu z politiky. Ministr financí se zaradoval: Ano, cílem celé operace je „zavřít Babiše. Potom, když mě nezavřou, ale asi ano, to se dá taky dobře zorganizovat, tak mě zastřelí“.

Skoro všichni další účastníci se nechali odvést na tuto obecnou rovinu, bojovali za demokracii a proti oligarchii, připomínali různé jednotlivosti v historii tříletého soužití AB a české politiky. Vyprávěly se anekdoty (Lubomír Zaorálek), konala efektní přirovnání (Kalousek Babiše k Vítu Bártovi; Bárta z toho vyšel líp). Na politicích je hodně vidět, že jsou před televizní kamerou, a bohužel hraje roli i naše éra onlinového zpravodajství a tweetů, kdy dobře položené otázky musejí ustoupit před nějakým citovatelným špekem, který ještě bude možné zkondenzovat na twitterové účty.

Takže trvalo hodinu a půl, než měl šéf poslanců ODS Zbyněk Stanjura světlý okamžik a v toku své řeči Babišovi položil konkrétní otázky: Přes koho vám Robert Šlachta vzkázal, že by se rád stal policejním prezidentem? Kdy? Co a přes koho jste mu v odpověď vzkázal vy?

Bohužel než se Babiš mohl dostat ke slovu (otázka je, zda by chtěl), vyprostila ho jako na zavolanou podivná akce prezidenta Zemana, který svolal schůzku předáků všech tří vládních stran do Liberce, kde právě pobýval. Oznámil to ve chvíli, kdy předseda té nejsilnější (Bohuslav Sobotka) byl na cestě na státní návštěvu v Lucembursku.

Mimořádná schůze skončila impotentním vítězstvím opozice, kdy většina sněmovny na její návrh odhlasovala, že Andrej Babiš lhal a že zneužívá svá média. Sněmovna taky vyzývá prezidenta Zemana, ať Babiše konečně odvolá z vlády.

Jakoby mimoděk se dějí i reálné věci: lidovci se propracovali k souhlasu s názorem premiéra Sobotky, že Babiš má jít z vlády pryč, ODS se propracovala k něčemu, co už hraničí se slibem, že s Babišem po volbách do koalice nepůjde. Sledujeme politickou zabijačku Babiše, v níž však mnohem víc energie padne na upižlávání jeho hlavy, přičemž z operace je hodně krve a nepříjemných zvuků, než na vysvětlování toho všeho. Mít Babiše v přímém přenosu na mimořádné schůzi s jasně danými tématy, a zaplevelit tu schůzi nesoustředěnými výpady, to je chyba v Talleyrandově pojetí.