Lámání občanských svobod

KOMENTÁŘ

Lámání občanských svobod
Šifrovaná komunikace je v digitálním světě holá nezbytnost. Po internetu je „všude blízko“, takže na rozdíl od fyzického světa, ve kterém si nemusíte lámat hlavu se zločinci žijícími tisíce kilometrů daleko, jsou naše přístroje a systémy vystaveny permanentnímu tlaku potenciálních útočníků z celého světa, píše Marian Kechlibar. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

„Musíme zlomit totálně chybnou představu, že mezi občanské svobody patří právo každého člověka komunikovat po šifrovaných kanálech.“

Tato věta nezazněla ani v ruské Dumě, ani na zasedání čínského politbyra. Pronesl ji Peter Hummelgaard, dánský ministr spravedlnosti a jeden z architektů současného kola „Chat Control“, poněkud dystopického euronávrhu na plošné šmírování komunikace Evropanů. Oficiálním zdůvodněním celé akce je samozřejmě ochrana dětí (vždycky jde o děti, drogy nebo terorismus), ale zde musíme panu Hummelgaardovi poděkovat, že byl nezvykle upřímný a řekl na plnou hubu, o co jde. Z pohledu mocenských složek státu nemáme my, obyčejní lidé, právo na soukromí.

 

To „obyčejní lidé“ je přitom dost podstatné. Chat Control prošla více iteracemi, ale myšlenka, že politici a silové složky by od šmírovacího systému byli osvobozeni, se během toho vynořila vícekrát. Jednou ze základních myšlenek Orwellova světa je, že „všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější“ – a mezi ty rovnější patří právě politická elita. Nebo se o to minimálně snaží, jako v tomto případě.

Šifrovaná komunikace je v digitálním světě holá nezbytnost. Po internetu je „všude blízko“, takže na rozdíl od fyzického světa, ve kterém si nemusíte lámat hlavu se zločinci žijícími tisíce kilometrů daleko, jsou naše přístroje a systémy vystaveny permanentnímu tlaku potenciálních útočníků z celého světa. Šifrování je jeden z mála prostředků, jimiž se před nimi můžeme chránit, a udělat v něm úmyslné díry proto, aby si policie mohla hrábnout, po čem potřebuje, je asi podobné jako udělat díry ve dně lodi proto, aby se pak v suchém doku snáz kontrolovala zespoda: naprosto sebepoškozující jednání. Ještě horší je ale naprosto antiliberální mentalita, podle které má být tento druh invazivní kontroly plošný, ačkoliv trestné činnosti tohoto typu se dopouští mizivé procento (spíš promile) obyvatel. Pokud Evropa přijme – byť jen v jedné oblasti – zásadu, že všichni jsou sprostí podezřelí a svoji nevinu musejí neustále znovu dokazovat, stane se tyranií bez přívlastků.

Jestli by něco naopak dávalo smysl, byla by to co největší transparentnost komunikace právě u vysokých politiků. Registr lobbistických kontaktů s tvrdými tresty za jeho porušení, dost možná i nahrávání těchto schůzek a jejich povinné zveřejňování. Jestli někdo potřebuje opravdový dozor, jsou to nositelé moci. Lze se zasnít: v logičtějším světě by se předsedkyně EK Ursula von der Leyenová neodvážila odevzdat vyšetřujícím orgánům v Německu kompletně promazaný mobil, protože by jí za ničení dat proti veřejnému zájmu hrozil pořádný štráf. Leč nežijeme v takovém světě…

No nic, přátelé. Chtějí zlomit naše svobody, říkají to otevřeně. Buď se budeme bránit, nebo ne. Naši předci se bránili; proto nám ještě vůbec nějaké svobody zůstaly. Ale znamená to nespat na vavřínech. Podobně jako jinde, i na našem kontinentu se v mocenských kruzích koncentrují psychopati a jedinou cestou k tomu, nestat se jejich otroky nebo nevolníky, je permanentní bdělost.

×

Podobné články