Sbohem, íránské sankce. Kolik obchodů urvou české firmy?

Na Středním východě se možná probouzí ekonomický dravec. Dohoda o íránském jaderném programu a následném odvolání sankcí proti Teheránu může výrazně pomoci ekonomice, která má podle některých analytiků potenciál k velkému hospodářskému boomu po vzoru Číny nebo Indie. Na nové obchodní příležitosti v Íránu už netrpělivě čekají také české podniky.

„Írán je podle našeho názoru největší a nejvýznamnější ekonomikou, která je dosud uzavřená institucionálním investorům,“ citovala agentura Bloomberg analytiky z investiční banky Renaissance Capital. Ti očekávají, že případné otevření akciového trhu by mohlo během následujícího roku přilákat do Iránu až jednu miliardu dolarů. Podle zprávy největší dubajské banky Emirates NBD by mohla íránská ekonomika už v roce 2016 růst o téměř osm procent. Jiní ekonomové jsou ale skeptičtější a namítají, že protiíránské sankce se v posledních letech podepsaly na ekonomických problémech země jen z jedné pětiny.

Zájem českých firem o obchodní příležitosti v Íránu ožil už v předstihu. Loni v září se uskutečnila první větší obchodní mise v Teheránu po deseti letech. Čeští vývozci mají co dohánět. Export do Íránu měl v posledních pěti letech trvale klesající tendenci a smrštil se více než o dvě třetiny. Zatímco v roce 2010 se z Česka do Íránu podle ČSÚ vyvezlo zboží za 1,8 miliardy korun, loni už to bylo jen za 560 miliónů korun. Statistiky však mohou také zkreslovat. Mnoho tuzemských firem totiž vyváží přes třetí země. „Tento nepřímý český export do Íránu je v současnosti odhadem dvojnásobný oproti přímému českému vývozu do tohoto teritoria,“ uvádí česká ambasáda v Teheránu na svých webových stránkách.

Uvolnění sankcí bezprostředně usnadní platební styk. České firmy tak budou moci provádět běžné platby před bankovní účty přímo. „Tím by se zjednodušilo obchodování, ať už by šlo o jakoukoliv komoditu,“ řekl deníku ECHO24.cz prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. Největší příležitostí předpokládá pro české strojírenské podniky, které mají v Íránu stále dobré renomé, ale také firmy z ostatních průmyslových oborů. „Co se týče těžby, na tento obor je v Íránu již nyní napojeno několik významných českých firem a uvolněním sankcí by se jejich aktivity mohly dále významně rozšířit a nabalit na sebe mnoho dalších, i menších firem ze souvisejících oborů,“ poznamenal Dlouhý.

Čtěte také: Írán se raduje. Izrael po jaderné dohodě skřípe zuby

Deník The Wall Street Journal vybral několik sektorů se slibnými příležitostmi. Ropná velmoc podle něj bude potřebovat pomoc pro zefektivnění svých těžařských zařízení. Na spolupráci před zavedením sankcí by chtěly navázat evropské firmy jako Eni nebo Total. Íránský ministr dopravy minulý týden v Paříži prohlásil, že jeho země bude potřebovat v následujících deseti letech nahradit až 400 letadel. Velká závislost Íránu na vývozu ropy do značné míry určuje také jeho zaměření na automobilový průmysl. Francouzské společnosti Renault a Peugeot už obnovily jednání s íránskými partnery.

Dohoda mezi zástupci Íránu a šesticí světových mocností by měla usnadnit přístup Teheránu ke zhruba 100 miliardám dolarů z prodejů ropy, které byly zmrazeny v zahraničních bankách. Třetinu až polovinu z této částky by měl doputovat do státní poklady brzo po zrušení sankcí. Vláda může z těchto peněz přes veřejné programy nakopnout ekonomiku a pustit se například do oprav v dopravní infrastruktuře. Větší množství peněz v ekonomice by mohlo podpořit nákupy spotřebního zboží, například mobilních telefonů.

Ozdravení ekonomiky bylo jedním ze slibů íránského prezidenta Hasana Rúháního, který se mu zatím daří plnit jen zčásti. Inflace sice klesla z hrozivých 40 na 15,6 procenta, odhadem každý pátý práceschopný Íránec je ale bez zaměstnání. Přesto Írán v posledních dekádách zaznamenal vzestup v životní úrovni a má dobré předpoklady pro ekonomický růst. Průměrná délka života se v letech 1980 až 2012 zvýšila z 54 na 74 let. Téměř všichni mladí lidé jsou gramotní. Navzdory sankcím země patří mezi 30 největších ekonomik. Írán více než jiné země v regionu investuje do vědeckého výzkumu, v posledních letech rychle roste sektor vyspělých technologií. Některé íránské technické univerzity se podle portálu televize Al-Džazíra řadí mezi nejlepší na světě.

Hlavní výzvou íránské ekonomiky je odpoutání se od ropného průmyslu a rozvoj pracovně náročných oborů. Závislost na těžbě svazuje ekonomiku s měnícím se vývojem na trhu. V situaci, kdy cena ropy během jednoho roku spadne ze 100 na 40 dolarů za barel, se těžko dlouhodobě plánují rozpočtové příjmy. Írán také musí zlepšit podmínky pro zahraniční investory, kterým režim občas házel klacky pod nohy. Výmluvný je příklad turecké telekomunikační společnosti Turkcell. Poté co Revoluční gardy prosadily legislativní překážky pro její podnikání s odůvodněním, že firma představuje hrozbu pro národní bezpečnost, Turkcell v roce 2005 opustil trh.

Podle komentátorky Raghídy Derghamové z arabského deníku al-Haját, který vychází v Londýně, vytěží z dohody nejvíce Rusko a Čína. „Rusko získá přední trh pro vývoz svých zbraní a bude největším vítězem díky tomu, že do Íránu politicky investovalo,“ napsala a připomněla, že prezident Vladimir Putin přizval Rúháního na společné schůzce zasedání mezivládní Šanghajské organizace pro spolupráci a skupiny BRICS v Ufě. Čína má spadeno hlavně na íránskou ropu.

Komentátoři také připomínají, že konzervativní část íránského duchovenstva a revoluční gardy se vůči jednáním o jaderném programu stavěly kriticky a bude hodně záležet na tom, zda se nerozhodnou případný ekonomický rozvoj paralyzovat. Proti uvolnění vztahů s Íránem se už ohradil Izrael. Napínavé bude zřejmě hlasování o dohodě v americkém Kongresu, který ovládají opoziční republikáni.