Zbývá návrat ke zdravému rozumu

Čím dál častěji se v některých z nás objevuje předtucha, že se současným světem se něco neblahého stane. Zatímco naoko se dějiny nedávno pádem totalit a apartheidů posunuly k lepšímu a život lidí se objektivně vskutku znatelně zlepšil, svět se podivně kazí a hrozí vybuchnout nějakým konfliktem, který, zatím nepoznán, dříme pod povrchem jako budoucí zemětřesení. Umělci to cítí v kostech a zatím celkem nepovšimnuti příchod neblahých změn jaksi předznamenávají.

Příkladem může být pozoruhodný román Michela Houellebecqa Podvolení (francouzsky Soumission), který je o tom, jak se z Francie stane islámský stát. Odehrává se roku 2022, kdy politické strany raději podpoří ve volbách kandidáta Muslimského bratrstva, než aby dopustily, že by se prezidentkou stala vůdkyně pravicové Národní fronty Marine Le Penová. Typické je, že román je podceňován či spíše odsuzován dílem těmi, kdož ho nečetli (ale vědí, že je špatný a znepokojivý), a dílem psychotypy, kteří kdysi ze stejných důvodů odsuzovali Orwellův román 1984, či dokonce Farmu zvířat. Orwell, sám levičák od kosti, byl u nás za „socialismu“ dokonce zakázán (!) a jeho knihy v češtině vycházely pouze v exilových nakladatelstvích a doma se šířily samizdatem v opisech. Dnes, kdy Evropu prostoupil jakýsi „socialismus light“, se zatím knihy ani jejich autoři neupalují, ale už začínají být klasifikovány nikoli co do kvality a žánru, nýbrž co do vhodnosti a politické korektnosti. Přikázáním je nedráždit (medvěda, tygra, hada, psa – podle toho, o koho jde). Houllebecqův román začal být evropskému establishmentu nepohodlný.

Podobně hmatají na pulz naší doby čtenáři románu Floriana Illiese 1913. Léto jednoho století a upozorňují na zvláštní dějinné ticho, jež se rozhostilo před bouří první světové války, jejíž skutečnou roznětku dodnes nikdo vlastně nechápe. Kapitola Červen (1913) začíná slovy: „Červen je měsíc, v němž bude jasné, že k žádné válce nedojde. (…) Henkel Trocken slaví německo-francouzské přátelství.“

V této souvislosti si mnozí klademe otázku, zda se nyní nějak významně mění česká společnost a zda nestojí opět na nějaké rozhodující křižovatce.

Celý esej psychiatra Cyrila Höschla čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo ZDE.