Jaký bude konec letošní zimy?

Předvídat v dnešní době cokoliv, natož počasí je ošidné, ale můžeme se podívat alespoň na modely globálního proudění, se kterými pracuje například britská meteorologická služba. V těchto měsících především ovlivňuje nejméně polovinu celosvětové cirkulace silné El Nino, které ale během dalších dvou měsíců odezní, i když menší rozkolísání bude trvat nejméně dalších 6-8 měsíců.

Pro západní Evropu, která je pod silným vlivem oceánského klimatu, má silné El Nino ten význam, že poněkud urychluje větrné proudění přes Atlantský oceán. To pak sebou přináší silnější deště a větrné bouře. Obojí se letos naplnilo zejména v Británii a Skandinávii. Situace ve střední Evropě už je mnohem méně odhadnutelná, protože západní větry z Atlantiku rychle nad pevninou slábnou, anebo se různým způsobem stáčí. Nicméně když sledujeme tryskové proudění na celé severní polokouli, tak je zjevné, že k letošní, zatím velice teplé zimě přispívá teplo, které se kumulovalo v Atlantském oceánu.

Britové však předpokládají, že během jednoho měsíce toto proudění zeslábne a to bude mít za následek, že se konečně uplatní chladné severní proudění či v případě střední Evropy velice chladná a poměrně suchá sibiřská výše. Model tedy již někdy od loňského září počítal s teplým začátkem podzimu, ale studeným koncem zimy. To je ostatně jev, jaký známe i z několika minulých zim. Je zde určitá pravděpodobnost, i když zdaleka ne jistota, že zima se ještě vrátí a že i počátek jara může být chladný.

Silnému El Nino jsou přičítány i náhlé teplotní výkyvy na západním pobřeží a Skalnatých horách. Zjednodušeně řečeno dochází k nim, protože z Tichého oceánu vanou teplé a vlhké větry a když vát na chvíli přestanou, tak se přihlásí chlad z polárních oblastí, který je ale vzápětí zahnán další vlnou teplého mořského vzduchu. Výsledkem jsou teplotní šoky, jaké rovněž známe z celé severní polokoule.

USA v posledních deseti letech pocítily dopady tolika bouří a na ně vázaných kalamit, záplav či blackoutů, že veřejnost bere existenci klimatické změny jako „hotovou věc“ a je zneklidněna. Michael Mann se spolupracovníky před několika dny publikoval poměrně významnou zprávu (Scientific Reports 6, Article number: 19831 (2016)) o teplých letech po roce 1998, z nichž většina byla ve srovnání s teplotním průměrem sledovaným od roku 1880 anomální.

Autoři se soustředili na otázku, jaká je pravděpodobnost, že řada nedávných rekordně teplých roků má přirozené pozadí. Poměrně složitý matematický model vychází z toho, že na teplotu atmosféry má vliv několik základních faktorů, jako je intenzita slunečního záření, četnost vulkanických erupcí či teplotní poměry v moři. Srovnává se tedy přirozené kolísání klimatického chodu s naměřenými teplotami.

Sluneční aktivita je spíš menší a došlo i k menším sopečným erupcím. Klima by se spíš mělo mírně ochlazovat. Mann spočítal, že za této situace je pravděpodobnost jen jednu ku několika tisícům (použil různé modely a některé mu ukázaly pravděpodobnost až jednu ku několika milionům), že současné teplé roky jsou způsobené přírodními faktory. Zvolené schéma výpočtu je důvěryhodné, takže rámcově můžeme věřit, že lidský vliv na počasí je v posledních dvaceti letech podstatný.

Pokud tomu tak skutečně je, nezbývá než se připravit na další teplé roky s častějším kolísáním teplot. Samotné teploty přitom nemusí mít takový vliv na náš život jako neočekávané dopady těchto teplot – třeba to že nevymrznou škůdci, bude se dařit kůrovci, lépe se budou šířit některé choroby, anebo prostě bude pršet jindy, než jsme zvyklí.