Ministr bez autority. Pelikánův boj proti všem

Robert Pelikán chce, aby ho lidé měli rádi. Snaží si udržet image tvrdohlavého bojovníka s nešvary v justici, současně vystupuje velmi nonšalantně, jezdí po Praze na kole, na jednání evropských ministrů spravedlnosti letí dokonce sám letadlem a nechává svůj komunikační tým posílat žoviální vzkazy po sociálních sítích. Neváhá také veřejně vystoupit proti všem, například když na vládě hlasuje pro uprchlické kvóty. Je zkrátka „cool“. Coby novopečený člen ANO si nejspíš získává nové příznivce, podle posledního průzkumu CVVM zaznamenal druhý nejvyšší nárůst důvěry mezi politiky.

Kdo ale ministrovi nic z výše uvedeného nebaští, jsou profesionálové v resortu. Pelikánovi se podařila nevídaná věc, znepřátelil si všechny klíčové stavovské skupiny v justici. Soudci, státní zástupci a advokáti se standardně navzájem nemají zrovna v lásce, teď se ale zdá, že se negativní energie spojila proti ministrovi.

Během více než ročního působení na ministerstvu (nejdřív jako první náměstek Heleny Válkové, ministrem je od března) Pelikán neprojevil sklony ke koncepčnímu přístupu. Z původně plánovaného rozsáhlého překopání nového občanského zákoníku, proti kterému kriticky vystupoval, zbyla nakonec malá technická novela. Osud zákona o státním zastupitelství, jenž se znovu vrací k základním myšlenkám o silném protikorupčním „speciálu“ je více než nejistý. I sám Pelikán už připouští, že nemusí začít platit od začátku roku 2017. A tak by se dalo pokračovat. Ovšem hlavní výtka, která už zní stále častěji i od kolegů v koalici, zní: ministr prostě nechce komunikovat.

Jedna z věcí, které by se měl ministr spravedlnosti nepochybně snažit vyhýbat, je zavdávání příčiny k veřejnému kárání od představitelů nejsilnější justiční kasty, tedy soudců. Před týdnem vyšel v Hospodářských novinách dvojrozhovor s předsedy Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu – Pavlem Šámalem a Josefem Baxou, kteří se marně snaží prosadit zavedení samosprávné soudní rady. Přestože ani jeden z nich nevyslovil ministrovo jméno, výroky na jeho adresu byly nezvykle kritické. „Mě zase mrazí z toho, že si jedna osoba přisvojila hodnocení problémů justice. Dokonce odmítá jakoukoliv diskusi při zpracování té publikace, takzvané bílé knihy. Přitom je obecně známo, že pokud je již hodnocení učiněno, byť s tím, že se předkládá k diskusi, není příliš ochoty na něm cokoliv změnit. Tím by přece autor přiznal chybu při jeho zpracování,“ řekl Šámal v narážce na bílou knihu justice, k jejíž přípravě nechce Pelikán pustit nikoho mimo úředníky na ministerstvu.

Čtěte také: Ministerstvo nefunguje. Je Pelikán v Indii, nebo se ukrývá?

Soudci vzkazují Pelikánovi následující: pokud si chce v šestatřiceti hrát na chytřejšího, nemůže v natolik stavovském a konzervativním prostředí počítat, že ho budou brát za přirozenou autoritu. Jenže bez ní se proti těžkým vahám bojuje těžce. Pokud chce Pelikán prosadit velké změny, musí udržet maximální klid. To si na rozdíl od něj dobře uvědomoval bývalý ministr Pavel Blažek, který neměl jako advokát a nástupce odvolaného Jiřího Pospíšila zrovna lehkou pozici. Když se ale rozhodovalo o nastavení soudcovských platů, v době krizových rozpočtových škrtů aspoň navenek podpořil, aby soudci dostávali trojnásobek průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře (vláda nakonec schválila nižší koeficient s 2,75násobkem).

Pelikána oslabuje také personální vykostění úřadu. Vina z větší části padá na bývalou náměstkyni Hanu Marvanovou, která coby bytostná revolucionářka zahájila na ministerstvu personální genocidu. Důsledkem je například zcela překopaný legislativní odbor. Zase je tu srovnání. I takový Pavel Němec, jenž se do historie nejvíce zapsal faktickým propuštěním stíhaného katarského prince a čelil výtkám z „kindermanagementu“, si na ministerstvu prozíravě držel prvního náměstka Vladimíra Krále coby kádrový pilíř ministerstva. Pelikán nikoho takového nemá.

Pelikánova politická hvězda začala stoupat ještě za vlády Petra Nečase. Do širšího povědomí se dostal jako zatvrzelý kritik připravovaného nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích. Nesporně mu pomohl také vliv matky, Ireny Pelikánové, soudkyně Tribunálu Soudního dvora EU se specializací na obchodní právo. Odborné hřiště však bylo advokátovi zjevně malé. Stal se jedním z hlasitých aktérů protikorupční mánie. „Veřejně tu tedy prohlašuji, že si i já myslím, že si Miroslav Kalousek s velkou pravděpodobností nakradl hezké miliardy. Dal bych to tisknout, ale je mi líto peněz,“ napsal v dubnu 2012 na svůj blog. Vykoledoval si tím stažení nominace do Rady Českého telekomunikačního úřadu. Pelikánovi to ale tolik nevadilo, možná už myslel na nového koně. V následujícím roce vstupuje do služeb hnutí ANO. Nebyla to zcela nová známost, v minulosti hájil zájmy Agrofertu ve sporu s antimonopolním úřadem. O Andreji Babišovi mluví Pelikán jen v nejlepším a poměry v hnutí označuje za „velmi volné a svobodomyslné“.

Čtěte také: Pelikán už není nestraník. Vstoupil do Babišova ANO

Možná nejlépe vystihl Pelikánův problém jeden z komentátorů facebookové stránky ministerstva, údajně bývalý ministrův spolužák ze základní školy a dlouholetý známý Ondřej Schmidt: „Robert je bezva kluk. Je to zapálený idealista a utopista, který to myslí dobře, ale emotivně, nikoliv logicky a prakticky. Aktivista není právě vhodným na ministra spravedlnosti už z principu“.