V Číně zabíjejí lidi kvůli orgánům jako humry, tvrdí exministr

Právník David Kilgour, bývalý kanadský ministr zahraničí pro Asii a Tichomoří, už téměř deset let bojuje proti nelegálnímu obchodu s lidskými orgány v Číně. V těchto dnech pobývá v Praze spolu s investigativním novinářem Ethanem Gutmanem, který loni vydal knihu Jatka, v níž temné praktiky totalitní země popisuje. David Kilgour poskytl rozhovor deníku ECHO24.cz.

Delší dobu, alespoň v českých  médiích, nebylo o obchodu s orgány v Číně slyšet. Jaká je situace nyní? Pokračuje to?

Pokračuje, i když tvrdí, že s tím skončili. Neskončili, protože je to příliš výnosný byznys a je  v něm zainteresováno příliš mnoho lidí včetně lékařů a sester.

Je to víc politický útlak zaměřený proti odpůrcům režimu, nebo víc byznys?

Je to byznys, ale má vedlejší „benefit“ v tom, že se zbavují vyznavačů Fa-lun-kung, komunity lidí, které nemají rádi. Lidské tělo má cenu půl milionu dolarů, když je prodáte na orgány. Ale obchoduje se s nimi těžko, protože jaksi dlouho nevydrží. Takže když jste z Prahy a potřebujete třeba játra, domluví se to přes internet přes prostředníka a pak pravděpodobně pojedete do lidové nemocnice číslo 1 v Šanghaji, dostanete tam lůžko a ujme se vás lékař ve vojenské uniformě. Lékař vám udělá krevní a další testy, které jsou potřeba k transplantaci. Nemocnice mají seznam vězněných členů Fa-lun-kung, které lékaři  jezdí testovat do zhruba 350 pracovních táborů.

Transplantace probíhají jen na území Číny, nebo transportují orgány i do jiných států?

Pokud víme tak ne. Pokud chcete orgán, musíte jet do Šanghaje a zaplatíte za něj velké peníze. Cizinci platí víc než Číňané. Když zjistí vaši krevní a tkáňovou skupinu, hledají ve své počítačové databázi a zjistí, že vhodný dárce je například v táboře 50. A tam tomu chudákovi odeberou játra, přepraví je letecky do Šanghaje a vy je tam dostanete.

Máte důkazy, že političtí vězni jsou v Číně popravováni jen proto, že jsou potřeba jejich orgány? Že je to hlavní důvod, proč končí na popravišti?

Ano, máme. Mluvili jsme asi v 15 zemích s mnoha vyznavači hnutí Fa-lun-kung, kterým se podařilo dostat se z táborů a pak ze země. Když se důrazně zřeknete hnutí  Fa-lun-kung a jeho principů, máte šanci se z tábora dostat ven. A tito lidé nám řekli, co se dělo. Bylo to neskutečné. Máme zmapovaný případ lékaře, který měl seznam jmen, ten projížděl, až se zastavil u jména jistého vězně. Pak na několik hodin zmizel a vrátil se s kontejnerem, v kterém měl pár ledvin. Jenže se ukázalo se, že tyto ledviny nebyly vhodné pro konkrétního příjemce. Tak lékař během týdne odešel ještě třikrát a třikrát se vrátil s třemi páry ledvin. A pořád to nebylo ono. Během dalších tří měsíců se to opakovalo ještě čtyřikrát. A až na osmý pokus se podařilo najít vhodnou ledvinu. Osm lidí bylo zabito, jako by to byli nějací humři v restauraci. Jen kvůli tomu , aby někdo dostal správnou ledvinu.

Jak ten mezinárodní obchod ale probíhá? Když Číňané dají inzerát na internet, je to přece důkaz proti nim.

Jedna nemocnice zveřejnila inzerát nabízející orgány ještě před několika měsíci. Ale pak ho odstranili. Většinou nedávají inzeráty na web, ale dělají to přes prostředníky. A já mám obavu, že prostředníky jsou v některých případech lékaři. V knize Jatka  od Ethana Gutmana je rozhovor s doktorem Ko Wen-je, který je nyní starostou Tchaj-peje, hlavního města Tchaj-wanu. Jako lékař před několika léty navštívil Čínskou lidovou republiku a v jednom městě mu řekli, že orgány, které používají, jsou pouze od členů Fa-lun-kung. Tohle interview vyvolalo pozdvižení před volbami v Tchaj-peji, které se konaly před několika měsíci a doktor Ko je vyhrál s velkým náskokem. Velice obdivuji, že o tom dokázal mluvit.

Proč si vybírají zrovna členy Fa-lun-kung, když v Číně jsou tisíce jiných vězňů včetně politických?

Protože je známo, že stoupenci Fa-lun-kung nepijí, nekouří. Jejich orgány jsou upřednostňovány, protože jsou v lepším stavu, jsou to zdraví lidé. Příjemci nechtějí mít orgány od usvědčených vrahů, když platí sto tisíc dolarů za orgán. Takže když jezdí doktoři do táborů, jediný, komu dělají zdravotní prohlídky, jsou členové Fa-lun-kung. Svítí  jim do očí, provádějí důkladné testy. Lidé, kterým se podařilo dostat z táborů ven a my s nimi mluvili, se divili, proč je tolik kontrolovali. Bylo to proto, že potřebovali informace o stavu jejich orgánů a dát je do počítačové databáze. Aby je mohli prodávat.

Máte čísla o odebraných orgánech v poslední době. Neklesají?

Různí se to. Já a David Matas (kanadský právník angažující se s Kilgourem v boji proti obchodu s orgány, pozn. red.) jsme odhadli, že mezi lety 2001 a 2005 proběhlo 41 tisíc transplantaci orgánů od členů Fa-lun-kung. Podle Gutmana mělo mezi lety 2005 a 2008 dojít k 65 tisíc transplantacím orgánů členů Fa-lun-kung a navíc 2000 až 4000 dalších, kde oběťmi byli Ujgurové čili čínští muslimové, dále tamní křesťané a Tibeťané.

Jak byla ta čísla získána a ověřována?

Gutman ve své knize popisuje, jak k nim přišel, není to žádná velká věda. Číňané zveřejňují, kolik transplantací ročně provádějí a pak máme údaje o popravách v Číně,  i když to jsou jen odhady Amnesty International, protože počty poprav Čína neprozrazuje. Čínský náměstek ministra zdravotnictví před časem připustil, že skoro všechny orgány pocházejí z těl popravených,  ale už nepřiznal, že téměř všechny jsou  od členů Fa-lun-kung. Nepřiznají, že většina orgánů pochází od vězňů svědomí, protože to je nový zločin proti lidskosti. David Matas měl 27. ledna v Polsku k výročí osvobození Osvětimi velice silnou řeč, která je i na webu. Řekl, že v něčem tyto praktiky připomínají to, co se dělo v období holokaustu. Pro Matase je to samozřejmě velice senzitivní téma. Zabývá se dějinami holokaustu a je sám Žid.

Co  považujete  za svůj největší úspěch v boji proti obchodu s orgány a co máte dál v plánu?

Začali jsme v roce 2006 a mysleli jsme, že vydáme zprávu (označovanou za Kilgourovou a Matasovu zprávu zvanou Krvavá sklizeň, pozn. red.) a za pár měsíců to skončí. Ale nestalo se, přestože řada dalších lidí, právníků, politiků, novinářů se snaží obchod s orgány zastavit. Dobré znamení bylo, že Čína před třemi lety prohlásila, že s tím skončí, ale dodnes to nezastavila. Evropská unie a OSN už vydaly několik rezolucí, ale zatím jediná země, pokud vím, postavila obchod s orgány mimo zákon. Chtěli bychom, aby další tak učinili i další.

Která země to byla?

Izrael. Ještě před šesti sedmi lety se stávalo, že Izraelci jezdili do Číny pro orgány, jenže po kritice se jejich vláda rozhodla, že takové transakce budou nelegální. Nejmenovali v zákoně Čínu, ale Čína je teď jediný stát, který to provozuje. My bychom chtěli, aby i Kanada, Velká Británie či Česká republika přijaly zákon v němž se zavážou,  že jakýkoliv obchod s orgány je nelegální.

Mluvili jste v Česku s nějakými politiky?

S bývalým ministrem zahraničí Schwarzenbergem. (Po rozhovoru pro ECHO24.cz se David Kilgour sešel také s ministrem kultury Daniel Hermanem, pozn. red.) Možná si tady někdo myslí, že když schválíte zákon, který zakazuje obchodování s orgány, ublíží to vašemu obchodu s Čínou. Ale podívejte na Izrael. Ten dělá s Čínou velké obchody, například co se týče izraelských high-tech výrobků. Vždyť Čínu v zákoně nemusíte zmiňovat, dá se tam, že žádný Čech nesmí nakoupit orgán, protože je to ilegální.