Musíme si odpustit? Proč už tolik nevadí komunismus a estébáci

Pětadvacet let od konce něčeho tak nehorázného, jako byla normalizace, není tak dlouhá doba. V západním Německu pětadvacet let po porážce nacistů – tedy v roce 1970 – právě odezníval výbuch generační vzpoury tzv. osmašedesátníků, kterou odstartoval skutečný a dodnes nevyčerpaný zájem o Hitlerovu éru. U nás ve stejném časovém rozmezí kritický zájem o komunismus naopak dramaticky ustupuje.

Čtěte také: 17. listopad. Perný den v ulicích s protesty proti Zemanovi

Symptomy úpadku

Zdá se, že mytologie 17. listopadu a československého disentu prodělala svůj kulminační bod před pěti lety, kdy se připomínalo dvacáté výročí podzimu '89. Co se událo mezitím? Důležitý rozdíl oproti dnešku tkví samozřejmě v tom, že byl ještě naživu Václav Havel. Pravda, Havel se po většinu svého života, pokud byl konfrontován s antikomunismem, proti němu spíš vymezoval a před volbami 2006, když Jiří Paroubek celkem otevřeně avizoval tichou koalici sociální demokracie s komunisty po vítězných volbách, označil Havel za větší riziko naprosto miniaturní nebezpečí českého „kryptofašismu“.

Přesto je Havlova nepřítomnost v symbolické rovině zlomová. Mluvčí stávajícího prezidenta Zemana je bývalý redaktor komunistických Haló novin Jiří Ovčáček, aniž by to kohokoliv pobuřovalo. Vládnoucí koalicí byly – částečně kvůli vicepremiérovi Andreji Babišovi, částečně proto, že ČSSD to tak dlouhodobě cítila – obejity lustrace. Vládní lidovci tuto změnu doprovodili šaškárnou v parlamentu, kdy nejprve s opozicí hlasovali pro pozměňovací návrh, jímž by se lustrační zákon na členy vlády explicitně vztáhl na ministry, a po očekávaném neúspěchu návrhu spolu s ANO a sociálními demokraty zajistili, aby se na ministry lustrační zákon fakticky nevztahoval.

ČSSD byla před loňskými volbami rozhodnuta uzavřít spojenectví s komunisty už docela veřejně, jen to nevyšlo početně. Tzv. modernistické křídlo Jiřího Dienstbiera k tomu vykazovalo ještě větší ochotu než poražení haškovci. Premiér Bohuslav Sobotka by si také nechal říct.

Pravicoví politici v obou stranách dnes s hrůzou zjišťují, kolika jejich letitým voličům nevadí původ Andreje Babiše v komunistické buržoazii, natož rozvědčíci nebo experti na boj s vnitřním nepřítelem v jeho okolí.

Antikomunismus se sklony k hysterii a povrchnosti

Ale nejvýmluvnější je, že opoziční pravice, která antikomunismus tradičně používala v politickém boji, si přestává být jistá jeho působností. Pro některé stratégy ODS jako by pomalu hlavní zprávou nedávných voleb bylo to, že antikomunistická a antiestébácká karta hraná TOP 09 nezabrala. A ve zklamané TOP 09 se po volbách zdálo, že poslední, kdo je ochoten tu kartu ještě držet, je Miroslav Kalousek.

Naopak předseda Karel Schwarzenberg se nechal slyšet, že kampaň byla mimo a že Čechy už odpor k bývalým komunistům netáhne. Pravicoví politici v obou stranách dnes s hrůzou zjišťují, kolika jejich letitým voličům nevadí původ Andreje Babiše v komunistické buržoazii, natož rozvědčíci nebo experti na boj s vnitřním nepřítelem v jeho okolí.

Lehkost, s níž český antikomunismus ustupuje, může souviset s tím, že historicky vykazuje sklony k hysterii a povrchnosti.

Celý obsáhlý text si můžete dočíst v Týdeníku ECHO. Koupíte ho v trafikách, můžete si ho předplatit, anebo číst v elektronické verzi. 

APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO IPAD SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE.

POKUD CHCETE ČÍST TÝDENÍK ECHO PŘES WEBOVOU STRÁNKU, KLIKNĚTE ZDE.