‚Válka v Evropě? Proč myslíte, že není možná? EU je výron fantazie‘

Kniha Ohrožená Evropa – Rodící se krize od Američana George Friedmana (viz recenze v posledním čísle Týdeníku Echo) vyznívá pro Evropany neradostně. Tak jako vždycky je Evropa plná národů a národností, které se v dějinách často srážely. Integrace Evropy posledního půl století byla pokusem velmi krvavou minulost Evropy překrýt, ale v první vážné zkoušce, jíž musela Unie čelit, se ukázalo, že změny v mentalitě zůstaly jen na povrchu nebo vůbec nebyly uskutečnitelné. Přetrvala řada třecích ploch, pohraničních pásem, které nadále symbolizují historicky často oprávněnou nedůvěru. Pravděpodobnost, že se na starý kontinent vrátí ne-li války, pak v mnohem větší míře konflikt, je podle amerického autora, nezanedbatelná.

Proč jste napsal tak pesimistickou knihu?

To není pesimismus, podíval jsem se na vyhlídky Evropy realisticky. Nejdůležitější charakteristika Evropy zní takto: Je to druhý nejmenší kontinent světa, ale skládá se z 52 států, z nichž 28 je členy EU. Vesměs jste malé národy s jasně vyhraněnou, odlišnou kulturou a jazykem, odlišnou historií. Jako národy máte na sebe navzájem špatné vzpomínky. Evropské národy si chtějí uchovat koncept národní suverenity, přitom vytvořily strukturu, která selhává a nedokáže dělat svou práci. Co zbývá? Národy, národní státy. Přitom národní státy mají v Evropě tendenci se zmenšovat. Slováci se oddělili od Čechů, dnes chce Katalánsko pryč od Španělska a podobně. Fragmentace, odcizení, rivalita – normálně takové věci vedou k válce. Nemám žádný důvod tvrdit, že k válce dojde, ale taky nemám žádný důvod tvrdit, že válka v Evropě není možná. V historii Evropy není nic, co by mi takové tvrzení potvrzovalo. Spíš bych řekl, že EU byla výron fantazie a že se Evropa vrací ke svým přirozeným podmínkám.

A není díky druhé světové válce prostě v Evropě nepravděpodobné, že by s takhle drsnou vzpomínkou lidé ještě někdy válku riskovali?

Vy v Evropě máte představu, že EU vznikla na troskách Evropy z druhé světové války. Ale není to pravda. EU je produkt studené války. Mezi lety 1914 a 1945 zahynulo v Evropě z politických důvodů zhruba sto milionů lidí. Po druhé světové válce to ale nebyli Evropané, kdo tlačil na integraci Evropy, byli to Američani. Kvůli Sovětům. Evropané si navzájem nedůvěřovali, Brity ani nemusím zmiňovat, ale přece i Francouzi váhali. Změna přišla teprve s de Gaullem, když si uvědomil, že spojením s Německem by snad šlo vytvořit sílu, která bude schopna postavit se naroveň Americe. Tohle byl skutečný začátek evropské integrace. Jistě, postupně se z evropské integrace stal hnací princip, ale to nemění nic na původní motivaci. EU v podstatě fungovala krásně až do roku 2008, kdy poprvé čelila krizi a nebyla schopna ji zvládnout. A nezvládla ji proto, že Němci nechtěli pomoci Řecku.

Celý rozhovor najdete v novém speciálu Týdeníku Echo 30 ROZHOVORŮ, který si můžete objednat zde.