Máme 'tajný' norský verdikt. A pochybnosti o něm zesilují
Boj za vlastní děti
EXKLUZIVNĚ
Rozsudek norského soudu, na jehož základě odebraly tamní úřady děti Češce Evě Michalákové, dosud nikdo nezveřejnil. Argumentuje jím ovšem norská ambasáda (a v jejím závěsu i česká ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová), podle níž bylo odebrání dětí odůvodněné a matka proto spis záměrně tají. V deníku ECHO24.cz jsme však rozsudek už před řadou měsíců četli a máme za to, že přináší víc důkazů o zneužití norského systému ochrany dětí než o provinění české matky.
Eva Michaláková spis neutajovala, deníku ECHO24.cz jej poskytla už v dubnu loňského roku. Právě po jeho přečtení jsme usoudili, že o případu je třeba psát i nadále. Rozhodnutí potrestat matku odebráním dětí je totiž tak slabě podložené dostatečnými důkazy, až to u soudu civilizované evropské země zaráží.
Jenže zveřejnit rozsudek či z něj obsáhleji citovat je – mimo jiné s ohledem na malé bratry Michalákovy – velmi problematické. Objevují se v něm totiž detailní popisy jejich údajného zneužívání, jichž se měli jejich otec a podle pozdějšího udání pěstounů i matka dopouštět. Skandální je to, že se vždy jedná o tvrzení z druhé ruky. Ať už jde o pěstouny, kteří pochopitelně nechtějí přijít o „své“ nové děti nebo o podjatou učitelku mateřské školky, na niž si ještě před vypuknutím kauzy Michalákovi stěžovali.
Přestože policie obvinění ze sexuálního zneužívání odložila, lékaři je nepotvrdili a sám soudce Erik Stillum v rozsudku z roku 2011 připouští, že jasné důkazy chybí a prohlašuje „je otázka, zda je to pravda“, nakonec se rozhodne – z českého pohledu překvapivě - že nejen otce, ale i matku o jejich děti připraví.
Udání pěstounů
„Soud vnímá záležitost tak, že neexistuje žádná jednotlivost, která by byla sama o sobě nosná, ale že celkový obrázek vzniklý z důkazů napovídá tomu, že je spíše pravděpodobné, že k zneužívání opravdu došlo,“ píše se v rozsudku, který v rozporu s touto citací jak už bylo řečeno, na jiném místě přiznává, že důkazy chybí. Jak tedy vznikal „celkový obrázek“, podle nějž soud rozhodl, že matka se se svým tehdy tříletým a šestiletým synem bude vídat jen dvakrát ročně na dvě hodiny bez možnosti je obejmout či s nimi mluvit česky?
Na začátku kauzy stálo udání ze školky, že jeden z chlapců má krev ve stolici a při rozhovoru s učitelkou zmíní, že otec se ho dotýkal na přirození. Učitelka tedy zavolala norský úřad na ochranu dětí, že má podezření na sexuální zneužívání a sociálka děti ihned odebrala. Přestože lékařské zprávy potvrdily, že chlapec trpí střevní nemocí, která vysvětluje přítomnost krve, a má také zánět předkožky, kterou rodiče museli ošetřovat, soud s původním podezřením stále pracoval.
V době procesu už byli oba chlapci nuceně u pěstounů a právě ze strany pěstounů začala přicházet další udání. Pěstounka vypověděla, že jeden z chlapců jí podrobně vylíčil, jak mělo zneužívání jeho otcem probíhat a že „hrátek“ se zúčastnila i jeho matka. Syn to ale už nikomu dalšímu, ani policii, nezopakoval. "Může se stát, že děti vyprávějí to, co uspokojí očekávání dospělých," připouští text rozsudku. Pěstouni a také učitelka ze školky zpětně začali dále přicházet s výpověďmi, že Michalákovi své děti bili – měli jim to opět říct sami chlapci.
„Matka provokuje“
Soudce při svém rozhodování vycházel také z posudku, podle nějž obě děti „byly vystaveny emočnímu a fyzickému zanedbávání rodičovské péče“. Závěr posudku říká: „Ani jeden z rodičů není emočně tak zainteresován, abychom mohli doporučit vrácení dětí rodičům.“ Nakonec tedy o odebrání nerozhodly důkazy o zneužívání, které chyběly, ale údajně nedostatečně projevované city rodičů. Přitom na jiné straně rozsudku se Evě Michalákové paradoxně vyčítá přílišná emoční angažovanost: „Matka děti provokuje k pláči tím, že se na ně s obavami v očích intenzivně dívá.“
Soud se tedy rozhodl znemožnit kontakt otce se svými dětmi zcela a matce ponechat právo vidět chlapce jen dvakrát ročně. Otce rozsudek označuje za člověka se sklony k násilí, využívá posudku o jeho psychických problémech. Není ale zcela zřejmé, proč matka jeho dětí má za – přijmeme-li vidění soudu – omyl ve výběru partnera zaplatit tak krutou daň.
Možná ještě víc zaráží rozhodnutí odvolacího soudu, kam se případ dostal v roce 2013. Jeho verdikt má deník ECHO24.cz rovněž k dispozici. „Odvolací soud neshledává dostatečné důkazy pro sexuální zneužívání dětí ze strany matky. Nelze ani vycházet z toho, že matka vědomě nezasáhla proti případnému zneužívání ze strany otce. Oznámení proti otci a matce byla navíc odložena,“ vypočítává soud. Přesto rozhodnutí odebrat děti kvůli „selhání péče“ potvrzuje! Soudce Agnar Nilsen argumentuje tím, že otec děti bil a ponižoval a matka je „občas z výchovných důvodů propleskla“. Obojí je v Norsku ilegální.
Antická tragédie
Takto tedy rozhodly norské soudy. Jejich verdikty platí už čtvrtý rok, děti se zatím pochopitelně sžívají s pěstouny a odcizují se vlastní matce (která se mezitím se svým manželem rozvedla) a odcizují se také sobě navzájem, protože zcela nepochopitelně žijí každý v jiné rodině. Jak ve své reportáži nedávno trefně poznamenal Český rozhlas, příběh bratrů Michalákových a jejich matky nabývá rozměrů antické tragédie.
„Já nemám k dispozici všechny dokumenty, podle nichž se soud rozhodoval,“ řekla ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD) na dotaz deníku ECHO24.cz, jestli by na základě informací zveřejněných v rozsudku souhlasila s odebráním dětí. Úterní vyjádření norské ambasády, které podpořilo postup norských úřadů proti Evě Michalákové, tak politička stále hájí. „Varovala bych před unáhlenými soudy,“ dodala Marksová, která podle svých slov nečetla žádné další části spisu než zmíněný rozsudek.
Norská právnička Evy Michalákové požádala o obnovení procesu. Jeden z politiků, kteří se o případ – bohužel až po více než třech letech – začal zajímat, je europoslanec Petr Mach (Svobodní). Ten v úterý v Norsku navštívil policistku, která vyšetřovala udání Michalákových ze sexuálního zneužívání a jako nepodložené je zastavila . Podle Macha komisařka Torill Sorteová potvrdila, že u nového soudního jednání bude vypovídat. „Nemohu případ komentovat, ale mohu potvrdit, že proti Michalákovým žádné stíhání neprobíhá a já budu v novém procesu svědčit,“ uvedla Sorteová pro ECHO24.cz.
