Bakelitový Andrej Babiš vlídně komunikující

Hnutí ANO a jeho předseda se dokážou udržet ve veřejném povědomí. Zvláště se na tom poli činí v posledních dnech, kdy se objevila dvě propagační videa, jež mají prezentovat pana předsedu osobně i jeho vlajkový projekt – zavedení elektronické evidence tržeb.

V druhém případě jdou autoři na věc jistým způsobem chytře. Nepolemizují s představou EET jako úřední šikany živnostníků a dalších, představují ji jako přínos pro všechny. Přinese nám prý 18 miliard, jež půjde využít všelijakým bohulibým způsobem – 2700 hasičských aut. Nekup to. Kritik EET je tak implicitně manipulován do postavení člověka, který nechce lepší péči o nemocné, lepší penze našim babičkám, nová auta hasičům… Nelida jeden. V mediálním argotu se tomu říká přerámování a může to fungovat, jakkoliv je ta souvislost mezi EET a hasičskými vozy nastavena spíš legračně.

Výraznějším počinem je otevření Babišovy kavárny – pořadu, kde šéf ANO bude odpovídat na otázky od občanů, zprostředkované mu někdejší moderátorkou zpráv na Nově Pavlou Charvátovou. Mediální poradci ANO v něm naplňují svou představu svěžesti a mladistvosti. Hudbu k těm rádoby hip nadupaným předělům, člověk z hlavy hned tak nevytlačí, střídají se záběry na kafíčka, koláčky a sušenčičky – pohodička nás nemine.

A vskutku Andrej Babiš vynakládá velice zjevné úsilí, aby publiku dokázal, že nic lidského mu není cizí, s úctou opakovaně rozpráví o našich skvělých lékařích a sestrách, nemilosrdně tepe do ministerstva zdravotnictví, jeho šéf je dlouhou dobu jeho oblíbeným terčem. Nejde ale tolik o obsah, který je víceméně předvídatelný. Zdržme se u formy, u té kavárny.

Výběr názvu jako Babišova pořadu kdyby potvrzoval, že ANO chce být vším i pro všechny, tedy i „kavárnou“ – v tom smyslu, v němž se to slovo v politické debatě používá. V době po nástupu ANO jeho předseda koketoval s tím, že by snad měl ambici převzít „prapor pravdy a lásky“, nasvědčovala tím i některá jeho personální rozhodnutí a nečekané přestupy.

Absurdita téhle představy se sice stala celkem rychle zřejmou, ta idea ale zjevně přežívá. Pozorovatel s náturou dávných „kremlologů“ by z volby názvu Babišovy kavárny mohl vyvozovat třeba i mírnou distanci od současného prezidenta, s nímž se šéf ANO poslední dobou velice výrazně sbližuje... No nic.

Výmluvnější ale je, jak ta „Babišova kavárna“ vlastně vypadá – neosobní a strohé místo bez lidí, jistojistě se tam nekouří a o ničem nedebatuje, podnik toho typu, kam člověk nechodí pobýt, ale naaranžovat se způsobem, který nebude rušit kompozici, „vydesignované“ jak scenérie pro ilustrační obrázek do manažerské příručky.

Andrej Babiš a moderátorka do toho prostředí vlastně zapadají, dotvářejí tu představy kavárny, lidi, kteří ani náhodou nejsou kavárenské typy. Vlastně všechny pokusy o „humanizaci“ AB dopadají nějak takhle, trochu bakelitově nebo v křeči. Ať už se šéf ANO odvazuje na koncertě nějaké bezpohlavní české popkapely nebo do rána „paří“ na diskotéce, působí jako muž, který zarputile a strojově plní nějaký úkol. Možná by si měl najmout lepší lidi, ale asi by to nepomohlo. Je těžké pracovat s takovým materiálem.