Umělec Clet udělal z Florencie bojovku

Pojeďte do Itálie, pojeďte do Florencie. Každý tam chce, každý tam byl. Itálie patří mezi oblíbené výletní cíle a zrovna Florencie se svou galerií Uffizi visí samozřejmě v pořadníku „must see“ skoro úplně nahoře. Ostatně desítky českých autobusů každý den pod sochou Davida dávají těm větám za pravdu.

Jenže mně se teď nějak nechce psát o tom, kde je nejlepší zmrzlina a jak velkolepý je most Ponte Vecchio. Ani vlastně o tom supertajném tunelu plném těch nejslavnějších obrazů od nejslavnějších malířů, kterým se procházeli Medicejští ze strachu před atentátem a který prostě uvidíte tak, když na tom Ponte Vecchio zvednete hlavu.

To přeci každý ví a každý tam kvůli tomu jezdí.

Zkusím vás nalákat do tohoto města na něco skrytějšího, o čem možná vůbec nevíte. Na obyčejné dopravní značky. Možná, že jim totiž při chůzi městem až takovou pozornost nevěnujete. Jenže to, milánci (pardon, florenťané), děláte velkou chybu.

Ve Florencii totiž žije již více jak 20 let francouzský umělec známý pod přezdívkou Clet. A od roku 2010 přeměňuje v tomto městě dopravní značení. Vždy a zásadně v noci do dopravních značek přidává své samolepky a vytváří nové scény – povětšinou zábavné, někdy ale také pro někoho rozpačité až pohoršující.

Je vtipné je hledat. Nejsou samozřejmě všude, a je třeba mít oči otevřené. Na druhou stranu se z Florencie stává zábavná bojovka. Tohle o svých důvodech, proč značky oblepuje, řekl ve svém interview:

„Jako profesionál ve světě vizuálního prostoru, se cítím být povolán zasáhnout a informovat veřejnost o absurditě situace a započnout diskusi ke konstruktivní a uctivé alternativě. Vyvinul jsem své samolepky z důvodu přidání další úrovně čtení dopravních značek ovšem tak, aby byla zachována jejich užitečnost, ale zároveň jim byl dán nějaký intelektuální, duchovní, nebo prostě jen zábavný dojem. Co je konečným cílem? Aby se doprava ve městě necítila být tak nafoukaná!“

Jeden by řekl, že je to docela hezké poselství. Kéž bychom i my v Praze měli takhle osvícené radní. Jeden by si totiž mohl vzpomenout na tu příhodu se semaforovými sklíčky. Ehm.