A teď modří mužíčci. Čínská námořní milice budí obavy

Ruský příklad táhne. Rusko vyslalo své neoznačené síly na Krym a na východ Ukrajiny, zatímco v Jemenu už bojuje přes 3000 vojáků zemí arabské koalice, aniž by to někdo oficiálně přiznal. Dalším, kdo se inspiroval ruskou koncepcí, je Čínská lidová republika, jež možná zamýšlí své nároky na sporná souostroví prosazovat i pomocí námořní milice, polovojenských sil, které se na moři mohou maskovat jako civilní rybáři.

Nebyl by to koneckonců první případ, kdy by se Čína dostala do „šedé zóny“ vojenských akcí v zahraničí. Již letos v dubnu působilo neoznačené komando Číňanů v jemenském Adenu, kde pomáhalo s evakuací čínských občanů. Panuje také přesvědčení, že čínské speciální síly občas pronikají do Afghánistánu (s nímž má „Říše středu“, ačkoli se na to často zapomíná, hranici o délce cca 92 km), a dle zpráv z některých médií se tyto jednotky údajně připravují na nasazení v Sýrii, aby spolupracovaly s Rusy v boji proti islamistům.

Zapojení tzv. námořní milice (Maritime Militia) však představuje záležitost zásadně odlišného charakteru, jelikož (na rozdíl od výše zmíněných operací) souvisí s teritoriálními nároky Číny. Je dobře známo, že Čína chce získat japonské souostroví Senkaku ve Východočínském moři a Spratlyho ostrovy v Jihočínském moři, které si však nárokují i Tchaj-wan, Vietnam, Malajsie a Filipíny. V obou případech jde o rybolov a těžbu nerostných surovin, ale navíc o prestiž, což má zejména pro Peking vskutku esenciální význam.

Do médií občas problesknou zprávy, že se v těchto oblastech setkala vojenská letadla či lodě a následovaly různé agresivní manévry. Někdy dojde i na úmyslné srážky lodí a v minulosti se i několikrát opravdu střílelo. V poslední době se však na straně ČLR profiluje nový faktor, jenž by mohl hodně hlasitě promluvit nejen do současného „přetlačování“ o souostroví, ale také do nějakého (hypotetického) regionálního ozbrojeného konfliktu.

Narůstá totiž rozsah a intenzita operací čínské námořní milice, polovojenských jednotek, které patří do značně složitého bezpečnostního systému ČLR. Ačkoli mimo Čínu nejsou zatím příliš známé, zdaleka nejde o sílu zanedbatelnou. Mají k dispozici téměř 200 000 (ano, skutečně dvě stě tisíc) lodí a člunů, vesměs původně rybářských. Ona poslední informace se musí zdůraznit, protože hraje opravdu vysoce významnou roli.

Právě z rybářů, tedy z mužů, kteří dobře znají moře a jeho nástrahy, se totiž rekrutuje naprostá většina příslušníků námořní milice. Nejde o „vojáky na plný úvazek“, spíš se podobají členům americké Národní gardy a jsou povoláváni do služby jen při cvičeních nebo v případě potřeby. Aby na to byli připraveni, často na rybářských lodích vozí zbraně a uniformy, jež mají typický modrý maskovací vzor čínského námořnictva, a proto se jim – analogicky s ruskými „zelenými mužíčky“ – začalo říkat „modří mužíčci“ („little blue men“).

Námořní milice plní rozsáhlou škálu úkolů, od pobřežního hlídkování, přes pátrání a záchranu zbloudilých plavidel, až po meteorologickou službu. Tolik oficiální zdroje. Vedle toho se však ví, že neoficiálně má na starosti i řadu dalších záležitostí, vesměs již vojenské povahy. „Modří mužíčci“ zajišťují např. průzkum (ne-li přímo špionáž) a elektronické rušení a prokazatelně se účastnili také nácviku vyloďovacích operací. Některá z jejich plavidel jsou údajně uzpůsobena ke kladení min (a)nebo odpalování řízených raket.

Silně to evokuje praxi sovětského námořnictva, které svého času s oblibou využívalo rybářské trawlery či výzkumné lodě coby krytí pro špionážní operace. Sovětské „rybářské“ lodě bývaly běžným „doprovodem“ amerických válečných lodí, jejichž činnost monitorovaly. A vždy bylo silné podezření, že některé z těchto lodí nesou i těžší zbraně, jež by případně mohly použít pro překvapivý útok na západní plavidla nebo pobřežní objekty.

Dnes tedy plují po moři tisíce čínských rybářských lodí, na nichž jsou alespoň někteří členové posádek zároveň také příslušníky milice, což de facto znamená, že na rozkaz vytáhnou pušky a obléknou uniformy, čímž se mění v ozbrojené síly. Je třeba podotknout, že mezinárodní právo nedává jasnou odpověď na otázku, jak na tuto situaci hledět. Civilní lodě se totiž pochopitelně těší ochraně, avšak popsaná snadná „transformace“ civilní lodě na (de facto) vojenskou nabízí hodně prostoru pro diskusi o zjevném zneužívání této ochrany.

Co by mohli „modří mužíčci“ (možná s podporou speciálních jednotek čínského námořnictva) způsobit v jihovýchodní Asii, asi není třeba podrobně popisovat. Stačí přenést (ryze technicky výborně provedené a úspěšné) operace ruských „zelených mužíčků“ na sporné ostrovy, kde se náhle ukážou vyzbrojení „rybáři“. Armády států NATO hovoří (naprosto správně) o tom, že je třeba se připravovat na obranu proti „hybridní válce“, ovšem stejně tak by se měly připravovat i asijské země, které jsou zapleteny do sporů s Čínou.

Můžeme skončit tím, čím jsme začali. Příklady táhnou, kruhy se mohou uzavírat. Tak, jako se Čína inspirovala ruskými postupy, by mohlo Rusko napodobit Čínu a použít (snad v Pobaltí?) jakousi námořní variantu svých „zelených mužíčků“. Nemluvě o tom, že by podobnou taktiku mohli nasadit i islamisté ve Středomoří. Při obraně před „hybridní válkou“ bychom proto měli počítat také se scénářem, v němž nepřítel