Za Stanislavem Grossem

Smrt tak mladého člověka, jakým byl Stanislav Gross, je vždy tragédií. Cítím v této chvíli s jeho rodinou, s manželkou a dětmi.

Nezaslouží si zjednodušená a zploštělá hodnocení. Byl nejmladším českým premiérem. Je také jediným z dvanácti premiérů novodobé České republiky, který zemřel. Když jsem ho jako prezident republiky do této funkce jmenoval, věděl jsem, že je to předčasné, a chci dnes veřejně sdělit, že on to věděl také.

Nikdy jsem se nesnížil k laciným a povrchním útokům na jeho osobu. Byl to mnohem složitější člověk i politik, než jaký je obraz, který se o něm v médiích dochoval. V mnoha ohledech o sobě pochyboval – a to je vždy znakem hlubší osobnosti.

Zemřel vlastně dvakrát: poprvé politicky, podruhé jej dostihla nevyléčitelná nemoc. Nejsem lékař, ale intuitivně cítím, že jeho předčasná lidská smrt s tou stejně předčasnou smrtí politickou může mít přímou souvislost.

Stanislav Gross byl nadaný politik, jehož potkalo několik překážek, které nebylo v jeho silách překonat. Jeho v mnoha směrech tragického osudu je mi líto.