Mlátili mě železnou tyčí, za únos jsem si mohl sám
Dva roky v zajetí islamistů
PŘÍBĚH
Americký novinář Theo Curtis strávil v rukou radikálních islamistů v Sýrii téměř dva roky. Mučili ho, surově bili a přitom se mu vysmívali. A to jenom proto, že v jejich očích představoval nenáviděné Spojené státy, nepřátele islámu. Fronta an-Nusrá ho ale nakonec v srpnu propustila s tím, aby napsal pravdu o syrské válce. Curtis popsal svůj příběh o propuštění na stránkách listu The New York Times.
Za dvacet měsíců věznění si Theo Curtis, který publikuje pod jménem Theo Padnos, už téměř zvykl na nekončící fyzické tresty, sprosté urážky a náhlé převozy z místa na místo. 3. července v ranních hodinách ho stráže vyvedli z bývalé školní třídy poblíž města Dajr az-Zaur na východě Sýrie, která sloužila jako vězení. Odvezli ho někam do syrské pouště.
„Víš, kdo jsem?“ zeptal se ho velitel, kolem kterého stáli muži s kalašnikovy v rukou. Curtis ho poznal. Ten muž za ním přišel před osmi měsíci a vysvětloval mu, jakých zločinů se Západ dopouští proti islámu. „Jsi Abu Mariya al-Qahtani,“ řekl americký novinář jednomu z vysoce postavených vůdců ve Frontě an-Nusrá. Měl na starosti nejen pokladnu islamistické organizace a cíle příštích útoků, ale také rozhodoval, kteří zajatci budou popraveni a kteří budou žít.
Vůdce mu poté oznámil, že je obklíčili bojovníci z Islámského státu. „Neměj obavy, nedostanou tebe ani mě. Kamkoliv půjdu já, půjdeš i ty,“ dodal. Skupina se vydala do obytné čtvrti poblíž řeky Eufrat, kde bojovníci už balili minomety, kulomety, granáty a další zbraně. Curtis zahlédl i pytle plné syrských liber.
Řekneš o nás světu pravdu, přikázal islamista
Při další další cestě hovořil al-Qahtani s Curtisem o jeho novinářské práci. „Budeš prvním reportérem, který řekne světu pravdu o džihádu v Sýrii,“ přikázal islamistický vůdce. Zajatci nezbylo nic jiného, než slíbit. Ze slov velitele se dalo tušit, že se jednoho dne dostane na svobodu.
Cílem jejich cesty bylo město Dar'á u Golanských výšin. Al-Qahtani sliboval, že amerického novináře propustí „příští úterý“. Věznění ale pokračovalo další týdny. Nakonec Curtis nevydržel dlouhé čekání a pokusil se o útěk, ale chytili ho ještě tu noc. Rozzuřený islamistický velitel mu řekl, že ho popraví vlastní rukou dalšího dne, ale minuly dny a poprava se nekonala.
Jednoho srpnového dne přikázal Al-Qahtani, aby si Curtis sbalil věci. „Půjdeš domů k mamince,“ dodal. Jeden z bojovníků Fronty an-Nusrá ho požádal, aby na rozloučenou natočil video na mobilní telefon. Vyjeli směrem ke Golanským výšinám a u syrského města Kunejtra viděli dva vozy s logem OSN. Tam Theo Curtise propustili na svobodu. „Nepiš o nás nic špatného,“ zavolal na něj ještě al-Qahtani.
Amerického novináře ošetřil lékař a pak se setkal zástupcem Spojených států. O pár dní později napadla Fronta an-Nusrá zmíněnou základnu OSN.
Za únos jsem si mohl sám
Theo Curtis v článku, zveřejněném americkým listem The New York Times, vzpomíná, co ho přivedlo do Sýrie a jak se dostal do zajetí islamistů. Na začátku konfliktu se pokoušel psát o syrské válce pro americká média, ale o jeho články nebyl zájem. Na začátku října 2012 se proto vydal do tureckého města Antakya u syrských hranic. Doufal, že jako zahraniční korespondent bude mít víc štěstí, ale jeho články nebyly otištěny.
Curtis se přesto rozhodl, že prozatím Turecko neopustí. Jednoho dne potkal tři mladé Syřany, kteří podle svých slov dělali nábor pro Svobodnou syrskou armádu. Nabídli mu, že ho vezmou s sebou jako novináře. Američan si myslel, že bude za pár dní zase zpátky, a tak o výletu nikomu neřekl. Přátelské chování mladíků se rázem změnilo, surově ho zbili a svázali. Požadovali výkupné v hodnotě čtvrt kilogramu zlata, jinak ho do týdne zabijí.
Nakonec předali amerického novináře Frontě an-Nusrá. Věznění pokračovalo další necelé dva roky, během kterých se děla nelidská muka. Kopali do něj, mlátili ho kovovou tyčí a zakázali mu krýt si hlavu, plivali na něj a házeli na něj špínu. Když si nahlas zoufal, vysmívali se mu. „Bože, pomoz mi,“ napodobovali jeho slova lámanou angličtinou. Tloukli ho a přitom odříkávali modlitby.
Strach z věznitelů a dalšího mučení byl k nesnesení. Mnohem děsivější bylo vědomí, že si problémy způsobil sám. „Myslel jsem si, že znám arabský svět,“ napsal pro americký list. Dříve studoval v náboženské škole madráse v Jemenu a pobýval také na univerzitě v Damašku. Theo Curtis vzpomíná na pobyt v Jemenu v jedné ze svých knih, kterou napsal pod jménem Theo Padnos, stejně jako článek pro The New York Times.
