Martin Komárek, ideolog nové doby
Poslanec hnutí ANO Martin Komárek vydává knihu Moc nemocných a sám z ní na Facebooku uveřejnil kapitolu týkající se Václava Havla. Kniha čítá celkem 25 kapitol, každou kapitolu poslanec věnoval jednomu z lidí, kteří „nám“ to tu za poslední čtvrtstoletí „zvorali“. Havel je samozřejmě mezi nimi na prominentním místě.
V proudu Komárkových slov a vět, kdy se tu a tam něco opakuje a něco dokonce vyvrací předchozí pasáže, se ovšem najde několik jednotících tezí, z nichž se skládá verdikt nad polistopadovou érou. Hlavní teze zní, že Havel byl dobrý, ba přímo skvělý před listopadem a vlastně až do chvíle prezidentské volby, v politice se mu však nevedlo. Jako budovatel státu byl vysloveně špatný. Nese nepřímou, nicméně zásadní vinu na tom, že se rozkradl stát.
Místo aby stál na stráži před novodobými lapky, prezident raději pařil, taky se postaral sobě a svému příteli Karlu Schwarzenbergovi o restituci rodinného majetku. Polistopadovou politiku vypráví Komárek jako stýkání a potýkání dvou skupin: Havel kolem sebe soustředil „diskusní a opilecký spolek ušlechtilých intelektuálů“, zatímco „Klaus dal dohromady spolek všeho schopných gangsterů“. Ani jednomu z obou spolků nezáleželo na budoucnosti Československa, takže zákonitě nastal zmar. Většina politických vůdců - Klaus, Gross, Paroubek, Topolánek, Nečas – byli dramaticky absurdními politiky, „každý z nich by mohl vyzvat Kafku na souboj“.
K nerušenému „Velkému kradení“ (Komárkův návrh, jak přejmenovat Velkou sametovou revoluci) přispěla kromě častého paření i Havlova „naprosto nepřiměřená pozornost“ věnovaná agentům StB, vždyť „změnou režimu ztratili estébáci veškerou moc“. Přesto se s velkým Havlovým přispěním spisy StB „staly hlavním obsahem české politiky na příštích pětadvacet let.“ (Což není zrovna přesné, nestaly, a už vůbec ne Havlovým přispěním.)
O Martinu Komárkovi se tvrdí, že ho Andrej Babiš v rámci hnutí ANO bezpečně upozadil, rozpoznav jeho nepoužitelnost, na druhou stranu se mu zřejmě v dohledné době dostane jakési funkce ve stranickém think-tanku a vůbec - tím, že píše knihy, se tak jako tak stává jedním z předních propagátorů ideologie svého šéfa. Pokud by platilo, že agenti (a pracovníci) StB ztratili po listopadu veškerou moc, plyne z toho, že pokud se dnes v takovém množství ocitají zpátky nahoře, musí to být osobní kvalitou každého jednoho z nich.
Kvalita potom vynikne na pozadí katastrofální úrovně předchozích garnitur, opilců a všeho schopných gangsterů. To je ale od Komárka trochu riskantní slovník, a nemyslím teď ty opilce. Zatímco u Klause a většiny z jeho spolku údajně všehoschopných gangsterů by člověk marně hledal osobní obohacení, poslanec Komárek se tehdy podílel na privatizaci, někdo by řekl vytunelování, svazáckého deníku Mladá fronta. Stalo se to v létě 1990, kdy už byl majetek Socialistického svazu mládeže zákonným opatřením Předsednictva Federálního shromáždění jaksi zapečetěn a vyčleněn k navrácení lidu, tedy státu. Privatizátoři v Mladé frontě – Komárek patřil k těm důležitým - nelenili, založili si akciovou společnost a deník si do ní fakticky převedli. (Svoje podíly brzo dobře prodali zahraničním investorům.) Je tu zajímavá paralela s podnikatelskou minulostí Andreje Babiše, který se svými přáteli taky státní firmu díky proměně na akciovou společnost tomu státu – Slovensku – vzal.
Předlistopadový novinář Martin Komárek byl i po celou polistopadovou éru prominentním komentátorem hlavního listu v zemi, chodil na rauty s politiky, z těch několika příležitostí, kdy jsem byl přítomen, si nepamatuji, že by jim říkal do tváře velké pravdy o nich. (Mluvil častěji o sobě.) Je jako jeho šéf – místo aby byl všem těm opilcům a gangsterům vděčný za druhou šanci po roce 90, staví se do čela opravného hnutí. To není jen neloajalita k polistopadovému režimu, ale i k vlastnímu životopisu.
