Nemáte pravdu, v Německu se píše svobodně

Spolková republika si na sklonku července prošla týdnem obav a strachu po několika násilných útocích ze strany muslimů, ať už naturalizovaných, nebo teprve v azylovém řízení. Příslušné zpravodajství vzbudilo u části veřejnosti silnou kritiku coby příliš politicky korektní a jednostranné. Je to stará písnička – už v předchozích měsících ukazovaly průzkumy, že zhruba polovina Němců v tématech přistěhovalectví, azylová politika a integrace muslimů německým novinářům, o politické třídě ani nemluvě, nedůvěřuje. Oprávněně? V Salonu Týdeníku Echo o tom diskutují německý velvyslanec v ČR a bývalý zástupce ředitele spolkové rozvědky BND Arndt Freiherr Freytag von Loringhoven, korespondent německého rozhlasu z Prahy a donedávna ředitel kulturní redakce Deutschlandradia v Berlíně Peter Lange a dlouholetá pražská korespondentka deníku Tageszeitung Alexandra Klausmann Mostýn, která nyní řídí redakci časopisu „pro Němce v českých zemích“ LandesECHO. Z diskuse přinášíme ukázku, celý text si můžete přečíst v aktuálním vydání Týdeníku Echo.

Podle některých průzkumů spousta Němců měla a pořád má dojem, že vládní politika otevřených hranic nebyla podrobena řádné oponentuře.

Lange: Já to tak nevidím. Loni byla extrémní situace v Řecku a Maďarsku, evidentně byla nad síly tamních vlád, hrozilo, že kotel vybuchne. My novináři jsme pozorovali, co se děje, snažili jsme se vidět to do detailů, pojednat nejrůznější aspekty. Zhruba řečeno máte v Německu společnost rozdělenou do tří částí. Jedni vám k otevřeným hranicím řeknou: Ano, bylo to a pořád je správně. Druzí byli od začátku proti. Zatřetí je tu společenský střed, lidé, kteří se dívají, co se děje v terénu – a myslím, že ti se pod dojmem posledních dnů budou klonit spíš ke skeptikům.

Pro mě je důkazem toho, jak sterilní je dnes německá novinařina, skutečnost, že za jedenáct měsíců nebylo ani jedno skutečně kritické interview s Angelou Merkelovou. Na to první po otevření hranic všichni napjatě čekali. Kancléřka řekla, že má jistý plán, a  televizní moderátorka se jí ani nezeptala, co to je za plán, k jakému cíli má kancléřčina azylová politika dojít. Neví se to dodnes. Něco takového by bylo nepředstavitelné dokonce i v české novinařině.

Lange: Celkově, myslím, už zase nemáte pravdu. Od začátku byly pokládány otázky, které si kladlo obyvatelstvo. Co to bude znamenat pro trh práce? Nově příchozí budou konkurovat spíš našim slabším vrstvám. Uprchlíci potřebují levné byty, ty už dnes v řadě německých měst nejsou. Všechny tyto otázky kladeny byly, nejen kancléřce, ale i zemským vládám a starostům obcí: Jak to chcete dělat?

Na to bylo třeba se ptát hlavně Merkelové, země a obce se tu jen nějak vyrovnávají s vysokou politikou.

Lange: Ale obce taky mají vlastní manévrovací prostor, peníze k dispozici a je třeba se jich ptát: Za co ty peníze vydáte? A jak dobře se s nastalou situací dokážete poprat?

Ještě jednou: jak to, že kancléřka ani jednou nemusela dělat tvrdý rozhovor?

Lange: A odkud to tak přesně víte? Vy jste všechny rozhovory kancléřky četl a slyšel?

Mostýn: A ony některé, které by šly fakt do hloubky, byly?

Lange: Tak pro ty, kdo chtějí vládu kritizovat, stejně žádné interview dostatečně do hloubky nepůjde. Ale ještě později například běžel jeden rozhovor v televizi, kde se dva redaktoři podle všech pravidel svého řemesla pokoušeli z paní Merkelové vytáhnout odpovědi. To nebyla žádná novinařina po srsti.

Von Loringhoven: Taky bych řekl. Kancléřka se podrobila kritickým otázkám v celé řadě rozhovorů do televize, do rádia, do novin. Já sám jsem málokdy zažil, že by nějaké téma bylo v médiích diskutováno tak intenzivně a ze všech úhlů. Dlouhou dobu k tomu byly dvě tři talkshow týdně, často v nich měla zastoupení i Alternativa pro Německo.

To ano, bohužel to v těchto talkshow bylo zpravidla udělané tak, že připadali tři vítači na jednoho skeptika. A moderátor byl pro jistotu taky na straně vítačů.

Lange: Mně se tedy zdálo, že hlavně v první fázi, řekněme do konce loňského roku, ty proporce seděly. V této fázi v Německu totiž byl široký společenský konsensus, že je třeba být humanitárně aktivní. A ten konsensus zasahoval dokonce až do bulvárního listu Bild. Společenský konsensus se v médiích spíš odrážel. V České republice je asi 80 procent lidí pro jadernou energii. Nemuseli by v českých televizních debatách o jádru místo dva na dva sedět spíš tři na jednoho, protože fanoušci jádra mají převahu ve společnosti?

V Německu se tzv. boj proti pravici, rozuměj neonacistům a rasistům, vede i za pomoci státních peněz. Německý Facebook dnes už nemaže jen xenofobní příspěvky, ale někdy i takové, které jen kritizují islám, islamisty, nebo dokonce vládní politiku. Jedna nadace subvencovaná vládou právě vydala brožuru, takový manuál, v němž čtenáře poučuje o projevech rasismu. A tím je například i používání termínu migrant místo prý správného uprchlík. Není to absurdní?

Von Loringhoven: Bohužel se na síti a na sociálních médiích šíří taková kultura komunikace, která podporuje xenofobii a násilí. Spolková vláda se proto dohodla s Facebookem, ale taky s Googlem a Twitterem, že budou tyto protiprávní projevy nenávisti a štvaní na svých platformách mazat. Dělají to dobrovolně a pouze na upozornění třetích osob. Rozhodující je, jestli se jedná o národností štvaní. A pokud jde o tu brožuru: je hodně na pováženou, pokud se stírá rozdíl mezi migrantem a uprchlíkem – ale určitě to není žádný znak rasismu. Zato ve veřejné debatě v České republice se skoro pravidelně používá termín migrační krize, i když slovo migrant má daleko širší význam než slovo uprchlík. Je docela důležité v této otázce argumentovat čistě.

No právě. Migrant je neutrální široký pojem, vejdou se do něj jak uprchlík, tak hospodářský migrant. Slovo uprchlík sugeruje, že toho člověka úřady doma osobně pronásledovaly, což u mnoha žadatelů o azyl v Německu prostě není pravda.

Von Loringhoven: Pojem migrace má význam ještě širší, zahrnuje politické a hospodářské uprchlíky, ale i legální přistěhovalectví. Ovšem ta velká vlna, která začala před rokem, byla převážně uprchlická vlna, většinou to byli lidi ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu.

Už to, že musíte použít slovo většinou, ukazuje, že pojem uprchlík je pro loňskou vlnu nepřesný.

Mostýn: Ovšem tady v české diskusi se slovo migrant používá fakt tak často, že mám pocit, že v tom je úmysl. Že se lidem sugeruje: to přece nejsou žádní opravdoví uprchlíci, ale všechno ekonomičtí migranti.

Celou rozsáhlou diskusi si můžete přečíst v aktuálním vydání Týdeníku Echo.