Babiš provedl přemety. U Ruska, plynu, migrantů i žen

Česká republika se jako jediná země Evropy nepřipojila k dopisu, jež upozorňuje Evropskou komisi na silné strategické a geopolitické riziko, které představuje pro stabilitu regionu další fáze výstavby plynovodu Nord Stream. Ten přivádí ruský plyn po dně Baltského moře do Německa a dále do střední a západní Evropy. Akcionářskou dohodu o plánovaném rozšíření plynovodu podepsala ruská plynárenská společnost Gazprom a její evropští partneři počátkem září. Na projektu Nord Stream 2 se Gazprom dohodl s německými společnostmi E.ON a BASF/Wintershall, rakouskou OMV, francouzskou ENGIE a britsko-nizozemskou Royal Dutch Shell.

Ministři průmyslu Maďarska, Polska, Slovenska, Lotyšska, Litvy, Estonska a Rumunska v dopise místopředsedovi Evropské komise, Slovákovi Maroši Šefčovičovi, který má na starosti budování energetické unie, upozorňují, že rozšíření Nord Streamu ohrožuje energetickou bezpečnosti střední Evropy, destabilizuje už tak rozloženou Ukrajinu a je podle jejich názoru v rozporu s liberalizačními principy energetické politiky Evropské unie.

Za Česko byl o podpis dopisu požádán ministr průmyslu Jan Mládek. Ten ho ale považoval za tak závažnou věc, že ho přinesl do vlády. A v ní narazil. Zajímavější než ten samotný fakt je vysvětlení proč. Sám Mládek, který se nijak netají vstřícností a náklonností k Rusku, byl pro podpis. Stejně jako všichni ostatní přítomní ministři za sociální demokracii a KDU-ČSL. Připojit se ale odmítli ministři za hnutí ANO Andreje Babiše. Tím se na vládě, kde bylo v té době dost nepřítomných ministrů, zastupovaných svými náměstky, kteří nemohou hlasovat, nenašla potřebná většina devíti hlasů.

Ještě zajímavější jsou argumenty, proč se ministři ANO připojit odmítli. Sám Andrej Babiš podle zdroje ECHO24.cz, který byl na jednání vlády přítomen, odmítl hlasovat s tím, že má těžký konflikt zájmů. Je prý jedním z největších odběratelů plynu na Slovensku (má tam Duslo Šala) i v Německu, kde vlastní chemičku. Ministr financí přitom v poslední době často varoval, jak je třeba se obezřetně bránit ruskému vlivu. Jeho ideologické zázemí, Institut pro politiku a společnost, vedený novinářem Babišových Lidových novin Janem Macháčkem, hojně pořádá semináře o Rusku, Ukrajině a energetické bezpečnosti.

Známý humanista a obránce lidských práv na všech frontách, ministr spravedlnosti Robert Pelikán, na vládě tvrdil, že si nemůžeme rozházet vztahy s Německem. Další dva přítomní ministři ANO se už svezli, a ani se vysvětlováním neobtěžovali.

Praha se dostala po poněkud podivné role. Už dříve totiž odešel dopis středoevropských premiérů, adresovaných předsedovi Evropské rady Donaldovi Tuskovi, který Bohuslav Sobotka podepsal. Ten nynější ho jen po věcné linii rozvíjel. Každý, kdo přemýšlí, se tedy bude logicky ptát, co se za těch pár týdnů mezi oběma dopisy v Praze odehrálo.

Poctivá odpověď zní, že český ministr financí je velkým odběratelem ruského plynu na Slovensku a v Německu, což formuje v otázkách energetické bezpečnosti pozici České republiky. To je celkem zajímavá ukázka, jak si stojí obchodní zájmy Agrofertu výš než zahraničně-politická a energeticko-bezpečnostní strategie České republiky. Až zas budeme skuhrat, že někdo nedržel pozici v rámci středoevropských dohod, říkáme si o smeč.

Není to jediný přemet nejpopulárnějšího českého politika Andreje Babiše v posledních dnech. Když jsme byli spolu s Maďary a Slováky začátkem října v Bruselu přehlasováni u povinných kvót na přerozdělování uprchlíků, Andrej Babiš tvrdil, že není rozumné podávat kvůli tomu žalobu k Evropskému soudnímu dvoru, již začali připravovat Slováci a Maďaři. Prý to není rozumné, když si z Evropské unie bereme tolik miliard (Agrofert je největším českým příjemcem). Tento týden Bratislava a po ní i Budapešť žalobu podaly. Babiš už asi před dvěma týdny, těsně po útocích v Paříži, otočil názor: „Musíme možná ještě i zvážit, jestli se nepřidáme k té žalobě, co dalo Slovensko na kvóty, protože kvóty jsou nesmysl. Polská vláda také říká, že jsou nesmysl. Všichni to vědí.“ Tuší, že v současné atmosféře si ty miliardy z eurofondů nikdo nedovolí odebírat a tvrdá linie proti migraci vynáší politické body.

Pak tady máme obrat třetí. Jiří Dienstbier a další progresivisté v sociální demokracii, která má kvóty na ženy ve vedení strany, moc toužili po tom, abychom podpořili evropskou směrnici, žádající alespoň čtyřicet procent žen v dozorčích radách firem, jejichž akcie se obchodují na burzách.

Nesmyslný a zbytečný nápad, který do oběhu uvedla předchůdkyně české eurokomisařky Věry Jourové, Lucemburčanka Vivien Redingová, ve vládě narazil. Proti byli lidovci i ANO. Andrej Babiš jako zkušený byznysmen a personalista racionálně argumentoval, proč jsou genderové kvóty škodlivé. Proti nim je mimochodem například Německo. Pak ho ale jeho bývalá svěřenkyně Věra Jourová požádala o službičku v podobě podpory. A Babiš otočil. Tento obrat se ani neobtěžuje vysvětlovat. V logice jiných obratů je ale zřejmé, že nejspíš půjde o nějaké dotace.

Už před časem prohlásil Andrej Babiš v rozhovoru pro své Lidové noviny, že byla chyba, když hlasoval pro priority sociální demokracie, jako bylo třeba rušení zdravotnických poplatků nebo snížení DPH.

Skoro to vypadá, že názory Andreje Babiše se vyplatí ignorovat, protože zítra bude publiku servírovat úplně opačné.

Ekonomika roste nejrychleji v Evropské unii. Práci má nejvíce lidí v historii České republiky. Začaly růst už i platy. V časech migrační krize se vláda chová velmi rozumně. A lov kmotrů z minulé éry kvete přinejmenším ve veřejné debatě.

To je snad jediné vysvětlení, proč se tolik lidí nechá obalamutit názorovými přemety a totálním cynismem, nebo je alespoň ignoruje a vytěsňuje.