Na toho nácka jsem močil a krmil ho slupkami, popisuje Žid pomstu
2. světová válka
NOVÉ
Nahý, spoutaný, pomočovaný a krmený pouze bramborovými slupkami. Tak trávil jedny z posledních chvil svého života jeden z vrchních přisluhovačů Hitlerova nacistického Německa a vydavatel protižidovského Der Stürmer Julius Streicher. O vzpomínkách bývalého člena projektu P.O. Box 1142 Wernera Meritze a jeho pomstě za všechny Židy píší The Times of Israel.
Meritz byl jedním z Židů, které americká armáda zaměstnala v rámci tajného projektu P.O. Box 1142 sloužícího během druhé světové války k osvobozování vlastních válečných zajatců a naopak i k vyslýchání válečných zajatců. Jako znalí jazyka, kultury a slangu byli tito často v koncentračních táborech věznění Židé nasazováni na výslechy zajatých nacistů.
A i když se zakladatelé projektu při vojenské zpravodajské službě dušovali, že metody vyslýchání jsou spíše mírné a probíhají v přátelském duchu, na některých prominentnějších vězních se spojenci zvláště vyřádili. O nepříjemném konci svého života mluvil tento vydavatel silně antisemitského plátku Der Stürmer a přední Hitlerův nohsled Julius Streicher již během svého procesu v Norimberku, pomstu Židů před lety popsal i jeden z hlavních aktérů Werner Meritz.
„Řekl jsem mu, od teď budeš spát nahý na téhle studené zemi. Nepohneš se. A s tímto jsem ho celého pochcal. Hrozná věc, takto vám to říci. Jeho hlavu i všude kolem… Řekl jsem, budeš tady ležet, abys aspoň trochu pochopil to, co jste vy náckové udělali Židům,“ vzpomínají Times of Israel na výpověď muže, který zemřel před šesti lety.
Podle The Times of Israel připomíná jeho nyní publikovaný příběh spíše scény jako vystřižené z nějakého filmu Quentina Tarantina. Meritz strávil v roce 1938 tři měsíce v buchenwaldském pekle, poté utekl do Spojených států, kde ho pro potřeby výslechů nacistických zločinců Američané rekrutovali. Na konci války pak spolu s dalšími lovci nacistů Streichera vydávajícího se za malíře Josepha Sailera vypátral a převezl ho na místo dnešního parku Fort Hunt ve Virginii, kde P.O. Box 1142 podle stejnojmenné poštovní adresy sídlil.
Promluvil po více než 60 letech
Tři dny ho pak držel v boudě, kde ho nahého spoutal na zemi. Vyděšeného bývalého hlavního spolupracovníka Adolfa Hitlera pravidelně od hlavy k patě kropil vlastní močí a krmil ho bramborovými slupkami, které rovněž máčel v moči. Streicher byl později předán Američanům a později popraven mezi 11 dalšími nacisty v Norimberském procesu.
„Byl jsem rozzlobený. Třásl jsem se. Měl jsem slzy v očích z toho, že jsem chytil toho chlapa. Měl jsem ho pro sebe,“ řekl dále krátce před svou smrtí Meritz s tím, že hodlá vykonat pomstu. „Vojákům jsem vysvětlil, že budu dělat různé věci, kvůli kterým si budou asi myslet, že jsem se zbláznil. A chcete něco vědět? Já jsem blázen. Jsem šílený. Chytil jsem nácka zodpovědného za neuvěřitelné špatnosti… Budu dělat to, co musím udělat.“
Poté, co byl po více než 60 letech zproštěn mlčení americkou armádou, byl Meritz v roce 2010 jedním z posledních žijících účastníků tajné americké operace, kdy židovští spolupracovníci pomáhali s originálními výslechy nacistů. Po své krátké špionážní kariéře si tento dle slov své dcery vždy zásadový, dobře oblékaný a upravený muž založil textilní firmu. A i když se chycení a následné mučení Streichera připisovalo v minulosti už různým členům tajné operace, podle expertů z národních archivů i odtajněným dokumentům může být právě Werner Meritz tím, za koho se vydával.
Mužům z P.O. Box 1142 se již během války podařilo získat cenné informace jak o pozicích německých vojsk a strategických míst, tak například i o vývoji některých zbraní. Jedním z dalších známých vězňů, který se nakonec stal přítelem Ameriky, byl i konstruktér raket V-2 a pozdější otec letu na měsíc a obecně cest do vesmíru Wernher von Braun.
