Mladí a nekompromisní vystavují. Inspiruje je uprchlická krize i Klinika

Mladí umělci chtějí svými díly ukázat společnosti, jaká ve skutečnosti je. Témata nacházejí v uprchlické krizi, Autonomním sociálním centru Klinika, ale inspirují je i technologické novinky jako drony. Uměleckou tvorbou se ale uživí pouhých pět procent absolventů uměleckých škol. V rozhovoru pro internetový deník ECHO24.cz to řekl historik umění a pedagog Otto M. Urban, který připravuje výstavu letošních diplomantů pražské Akademie výtvarných umění s netradičním názvem Vanity Fair.

Nakolik se změnila v poslední době témata, která zobrazují mladí umělci?

Víc než dřív je to reálný svět a běžná každodennost. Dnes vidíme víc než kdykoliv jindy umělce, kteří jsou svou tvorbou politicky nebo sociálně angažovaní. Což neznamená, že by vymizeli ti tvůrci, kteří jsou pořád fascinovaní nebo lákaní nějakou větší filozofickou ideou. Ale to spektrum je daleko širší, samozřejmě naši studenti v tom, co dělají, reagují na ty úplně nejaktuálnější situace.

Například jedna diplomantka má projekt, který je přímo spojen s tématem uprchlíků. Řeší se otázky sociálních témat, jako je dneska Klinika. Je patrná snaha nebýt jenom nějakým pasivním pozorovatelem společnosti, ale aktivně do ní vstoupit třeba prostřednictvím svého díla a nějakým způsobem ji ovlivnit, modifikovat, inspirovat. Nastavit nepříjemné zrcadlo, jaká ta společnost je.

Takže se nebojí svou tvorbou provokovat nebo vyvolat konflikt?

Jejich díla jsou odvážná. U studentů je to jeden z klíčových momentů. Ta nekompromisnost v jejich postoji, která – to bude znít jako klišé – je prostě mladým lidem vlastní. Je typická i pro umělce. Častokrát jdou jejich práce za hranu nejen z hlediska obsahu, ale i formy. Dnes je třeba často vidět určitá prostupnost street artu, komiksu… Co dříve na akademické půdě nebylo přítomné, je dnes zcela relevantní umělecký postoj.

Platí to také o dílech absolventů, že reagují na současnou situaci?

Na výstavě bude 42 absolventů Akademie. Jsou mezi nimi díla, která například reagují na určitý technologický vývoj. Bude vystaven projekt, který pracuje s fenoménem dronu a je dopracovaný jako performance. Takže to není jen politická nebo společenská reflexe, ale i technologická samozřejmě. Nová média jsou některými umělci vnímaná jako možnost rozšíření pole, ve kterém se pohybují.

Název Vanity Fair, co si pod tím mají lidé představit? Napadá mě jarmark marnosti.

Z mé pozice kurátora je tato výstava naprosto odlišná od všeho, co jsem kdy dával dohromady. Protože vždycky jako kurátor nebo kurátorka máte možnost si zvolit téma, umělce a od těch umělců zvolit dílo. V tomhle případě neplatí ani jedna věc. Všechno je předem dané. Téma musí být diplomanti naší školy. Takže pozice kurátora je tady téměř zbytečná. Protože to, co kurátor přináší za normální situace, tady nemůže ani v jedné rovině ovlivnit. Takže to je trošku marnost.

Druhá věc je velice tvrdá nebo drsná. Neexistují na to žádné přesné statistiky, ale říká se, že deset let po absolvování umělecké školy se pouze pět procent absolventů uživí opravdu tím, že vytvářejí umělecká díla. Takže dneska z těch 42 studentů tři nebo dva budou za deset let na té umělecké scéně pořád aktivní. Budou dělat výstavy, budou vydávat katalogy a tak dále.

Názvem je naznačena i určitá marnost té snahy. Chceme tím vlastně ukázat, že i přesto to má smysl a že i přes všechna ta omezení vytvářet umění, komunikovat se společností prostřednictvím uměleckým děl je smysluplné. Ať je to umělec, který je pak známý a vystavuje ve světových galeriích, nebo někdo, kdo skončí na jižní Moravě nebo v severních Čechách a bude tam učit děti na lidové škole umění. Titul výstavy má být v určitém smyslu provokativní a má vyvolat protichůdnou reakci. Takže to není jarmark marnosti, ale naopak je to něco, co dává smysl.

Odkazuje Vanity Fair i na populární magazín?

Existence amerického lifestylového časopisu, který se jmenuje Vanity Fair, v tom hraje určitou roli. Protože jsme se doprovodný katalog výstavy rozhodli udělat ve formě časopisu. Ne klasického katalogu, ale jako magazín i z hlediska vizuálu. Zase vstoupit subverzivně do tohoto prostředí, které je z naprosto jiné oblasti. Když uvidíte katalog nebo publikaci s názvem Diplomanti AVU 2016, tak si toho nikdo nevšimne. Když zahlédnete publikaci vypadající jako časopis s názvem Vanity Fair, tak si řeknete: že by Vanity Fair začal vycházet česky, nebo co se to tady děje? Je to takové nabourání se do širšího prostoru. Prostě vyjít trošku do ulic a pokusit se konfrontovat lidi, které bychom jinak neoslovili.

Čím to, že aktivně tvoří jenom zlomek umělců?

Je to velmi individuální. Velice často je to dané osobní situací, která je zcela pochopitelná. Naši absolventi jsou starší než na běžné vysoké škole, takže není výjimkou, když jim je třicet nebo víc. Přitom jsou na začátku kariéry a velice často řeší rodinné problémy. Mají třeba malé děti a musí se postarat o praktické věci. Pak vezmou práci v nějakém grafickém studiu, reklamní agentuře, učí někde na středních nebo základních školách výtvarnou výchovu. A bohužel se velice často stane, že když z toho procesu, ve kterém tady jsou nastartovaní, vypadnou, těžko se jim vrací zpátky do toho kontextu. Velice často je prosazení se toho kterého umělce spojeno s velikými kompromisy v osobní rovině.

Čím je letošní ročník unikátní?

Bude se lišit v tom, že se pokusíme mít trochu větší akcent na Akademii jako takovou. Při vstupu do výstavy chceme připomenout rok 1799, kdy byla škola založena, a pak především rok 1896, kdy byla škola povýšena na univerzitu dekretem Františka Josefa I., a vlastně slavíme tedy 120 let od doby, kdy se stala klasickou vysokou školou nebo školou univerzitního typu. Oproti těm předcházejícím výstavám budou ve vstupní veletržní místnosti ukázány práce studentů z roku 1820 nebo 1830. Divák vlastně od samého začátku bude moci sledovat určitý posun v prostoru výtvarného umění jako takového. Chceme dát také prostor jednotlivým ateliérům. V rámci doprovodných programů budou probíhat po dobu celé výstavy jejich prezentace, které jsou postavené na jejich vlastním rozhodnutí.

Všimli jsme si také, že na škole je spousta hudebních skupin a hudebních projektů, takže budeme prodávat i vinylovou desku. Ta je kompilací třinácti projektů, které u nás na škole fungují. Prostě školu představíme veřejnosti v trochu jiném světle než jenom jako uměleckou školu. Ale jako školu s historií a s přesahem do jiných uměleckých sfér.

V rámci výstavy s názvem Vanity Fair představí svá absolventská díla 42 letošních diplomantů Akademie výtvarných umění. Jsou mezi nimi projekty z oblasti kresby, grafiky, sochařství, plastické malby, architektury, restaurátorství, dále instalace nových médií, videa a performance. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 23. června od 17 hodin ve Veletržním paláci a výstava potrvá do 7. srpna. Vstupné je zdarma. Více informací najdete na Facebooku ZDE. Ukázky absolventských děl jsou ve fotogalerii článku.