Kdo je kdo v Sýrii: zkreslené představy o zlých a hodných
Anatomie syrské katastrofy
Před měsícem syrská armáda za pomoci ruských bomb dobývala východní Aleppo. V médiích jsme byli připravováni na obrovský masakr civilního obyvatelstva – v takovém rozsahu se žádný nekonal, ale tou dobou už média byla jinde. Těsně před pádem Aleppa vyšla v Londýně zásadní kniha Bitva o Sýrii, která nabízí rámec, do něhož si čtenář dezorientovaný zpravodajstvím – a často spíše „zpravodajstvím“ – o Sýrii může jednotlivé události a hrůzy páchané v Sýrii všemi stranami zasazovat.
Její autor Christopher Phillips několik let v Sýrii žil, dnes přednáší na Univerzitě královny Marie v Londýně – a při vší té erudici je nápadné, jak málo se věnuje rozboru prolité krve. Občanská válka podle rozšířeného odhadu stála životy už téměř 500 tisíc lidí. Devadesát procent, tvrdí mainstreamová verze, jde na vrub vládnoucího režimu. Jenže ve chvíli, kdy v zemi fakticky nefungují žádní nezávislí pozorovatelé a my dostáváme buď syrskou (potažmo ruskou) vládní propagandu, nebo naopak povstaleckou propagandu, je možná na určování toho, kolik krve má kdo na rukou, trochu brzy.
Phillips jde na věc z jiného konce: popisuje Sýrii jako zástupnou válku několika cizích vlád, které si v Sýrii vybraly „svou“ stranu a tu podporují do hořkých konců. Phillips prošel otevřené zdroje, má k dispozici i některé klasifikované dokumenty, na záznam a mimo záznam mluvil s desítkami insiderů. Nehledá jednoho arcilumpa, nesestavuje monokauzální obvinění typu: „Za všechno může Putin“, respektive „Za vším hledej CIA“. Po přečtení knihy se ale jakási hierarchie viny přece jen vyloupne. Vlád, které do války v Sýrii zasahují, identifikoval Phillips šest – a nám tu nezbývá než je a jejich motivaci popořadě probrat.