Pilíř 'antikorupční' revoluce padá, tuší už Zeman a Bradáčová

Byl to zákon, na němž se zhruba od léta 2012 začala lámat politická scéna. Vynesl k rekordní popularitě tehdejšího ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (dříve ODS, nyní TOP 09). Kdo byl proti, získal mediální nálepky „zametače“ politických kauz. Kdo byl pro, vyvezl se na vlně protikorupčního tažení.

Vláda Petra Nečase schválila věcný záměr nového zákona o státním zastupitelství, který pro Jiřího Pospíšila připravila Unie státních zástupců s hlavními mozky Pavlem Zemanem a Lenkou Bradáčovou, půl roku před zátahem olomouckých žalobců na úřadu vlády. Expremiér později přiznal, že si uvědomoval, jak velkou a těžko kontrolovatelnou moc zákon žalobcům dává. Ve vyhrocené společenské atmosféře ale považoval za politickou sebevraždu ho odmítnout. Věřil, že ho nakonec smete Poslanecká sněmovna, protože obavy z příliš mocných žalobců jdou napříč stranami.

Přesně to se teď děje, přestože sněmovnu ovládá úplně jiná většina. Proti návrhu Zeman-Bradáčová se postavila už ministryně spravedlnosti přechodné prezidentské vlády bez důvěry Marie Benešová. A od začátku proti němu ostře vystupuje její nástupkyně Helena Válková (ANO). Ta jeho principy obrací úplně vzhůru nohama. Návrh Zeman-Bradáčová stál na principu neodvolatelnosti Nejvyššího státního zástupce po pevně dané funkční období (s výjimkou případů vážného provinění. Dával mu tedy podobný status jako má dnes guvernér České národní banky a celá Bankovní rada). Vylučoval možnost zásahů politiků do živých kauz a práce řadových státních zástupců.

Helena Válková naopak od začátku žádala možnost zasáhnout do živých kauz a nijak se tím netajila. „Chtěla bych posílení odpovědnosti. Za striktně definovaných podmínek možnost odvolání státních zástupců.“ Prakticky to znamená možnost jít do jakéhokoliv případu a kohokoliv odvolat. Je to návrat před rok 1993, před současný zákon o státním zastupitelství. Je to fakticky politizovaná žaloba a vyšetřování na objednávku. Extrém ještě nebezpečnější, než žalobci bez politické kontroly. Z pozice prvního náměstka Válkovou jistí Robert Pelikán, jeden z lidí, na něž velmi sází Andrej Babiš. Původně ho měl jako pravou ruku u sebe na financích, po odchodu Hany Marvanové ho poslal dělat pořádek k Válkové.

Návrh dua Válková-Pelikán minulý týden na zasedání ústavně právního výboru sněmovny ostře kritizovali koaliční i opoziční poslanci. A Pavel Zeman s Lenkou Bradáčovou jasně upozorňují, že je to úplně jiná koncepce, než původní věcný záměr. Obě představy jsou opravdu protichůdné, přestože to na první pohled vypadá, že jde hlavně o to, jestli bude jeden protikorupční speciální útvar pod Nejvyšším státním zastupitelstvím, jak chce Zeman-Bradáčová. Nebo jeden úřad pro vyšetřování finanční kriminality v Praze a další pro korupční kauzy v Olomouci.

Helena Válková má od premiéra úkol předložit kompletní paragrafy zákona v prosinci. Už teď je nerealistické, že se jí podaří dát dohromady něco, co by mělo šanci sněmovnou projít.

Ministryně navíc přiznává. „Od počátku se mi vrací hluboké pochybnosti nad smysluplností nového zákona. Jde mi zejména o to, aby se zlepšilo postavení, prestiž a fungování státního zastupitelství. Je mi úplně jedno, jestli novým zákonem, nebo novelou.“ Na odpískání nového zákona si mediálně připravují půdu i Zeman s Bradáčovou. Stále častěji opakují, že „po reformě může přijít stav horší než máme teď“. Tato teze má čím dál víc stoupenců i mezi poslanci.

Velké antikorupční tažení se dostalo do stádia, kdy se zainteresovaní shodují, že nejlepší je nedělat nic. Zajímavé bude sledovat, jak na to společnost zareaguje.

Zvlášť ve chvíli, pokud se zároveň ukáže, že velkým nic skončí kauza Nagyová, která položila vládu. Pavel Zeman už se debaklu zjevně obává a začíná se od Ivo Ištvana odpoutávat. Veřejnost nemá žádné relevantní informace, jak Ištvan skutečně pokročil ve spletené kauze. O to hojněji se opět objevují úniky mýtizující Rittiga a Janouška, jako je informace Ištvanovy pravé ruky Pavla Komára o prohlídkách jejich přímořských haciend. Co konkrétně se tam našlo, a co vlastně měli dotyční spáchat za trestné činy, se stále nedozvídáme. O sdělení obvinění, neřku-li obžalobě nemluvě.