Kontrola hranic? Spíš gesto, uprchlíky nezastavíme

Německý list Die Welt přinesl v pondělí celkem krátkou, ale výmluvnou reportáž z bavorsko-rakouské hranice. Potvrdilo se v ní, že narychlo povolané stovky příslušníků spolkové policie kontrolují hlavně přechody na nejdůležitějších silničních tazích. Dodávky a osobní auta z podezřelých států, jako je Polsko, Bulharsko nebo Rumunsko prověřují také v příhraničních městečkách, na parkovištích a odpočívadlech. Jejich nasazení zřejmě pomohlo omezit organizovanou pašeráckou přepravu uprchlíků. Pokud se ale utečenci přeorientují na „zelenou“ část hranice, policisté prakticky nemají šanci. Čára je děravá jako ementál.

„Musíme zajistit více než 100 kilometrů hranic. Na každých deset metrů by se musel postavit jeden policista, to prostě nejde,“ cituje německý deník Petera Schalla, šéfa policejních odborů v Bavorsku. I kdyby policisté - kteří na hranici nemohou využít žádnou infrastrukturu, protože ta už dávno zmizela s přijetím Schengenu - nějaké uprchlíky chytili, neměli by je prý v poměrně špatně sjízdném terénu kam umístit. V blízkosti chybí záchytné tábory. A pokud by uprchlíky vrátili na rakouské území, jednoduše by se vrátili jinudy, uznal policista.

Dá se 30 let po podpisu první schengenské dohody a více než 15 let po likvidaci železné opony mluvit o funkční kontrole hranic v Evropě? Možná bohužel, ale určitě nedá. Schengen přinesl tak dalekosáhlé uvolnění režimu na hranicích uvnitř Evropské unie, že národní státy nejsou schopné se v krátké době vrátit ke standardní ostraze, natož zabraňovat nelegální migraci. To je třeba si uvědomit, když čteme přemrštěná hodnocení o tom, jak Německo „zavřelo hranice“, nebo když slyšíme splašené výzvy politiků – například prezidenta Miloše Zemana, který v pondělí znovu vybízel k tomu, aby českou hranici střežily společné hlídky policie a armády.

Hranice Česka s Rakouskem a Slovenskem je dlouhá něco přes 700 kilometrů. Pokud armáda mimořádně vyčlení k ostraze 2600 vojáků a k nim se přidá stejný počet policistů (těžko si představit, že by se jich k hranicím přesunulo dramaticky víc, narozdíl od vojáků by sejejich absence opravdu projevila), dostaneme 5200 osob. Vychází tedy v průměru necelý 7,5 muže na kilometr, neboli jeden člověk na zhruba 130 metrů. To za předpokladu, že vytvoří pravidelnou rojnici, což je samozřejmě nesmysl. Ve skutečnosti by se stejně jako v Bavorsku i čeští vojáci a policisté soustředili na silnice a cesty, nanejvýš na snadno průchozí a zároveň přehledné plochy, kde by mohli nelegální migranty snadno odhalit.

Nedělejme si iluze. Rozhodnutí vlády německé kancléřky Angely Merkelové o obnovení hraničních kontrol je v jádru hlavně gesto – ostatním vládám EU (které nepostihlo stejné obměkčení k přílivu utečenců jako Němce a část z nich se dokonce odmítla podělit podle nadiktovaného vzorce), ale také vlastním občanům, protože situace v Mnichově a dalších městech začala být opravdu chaotická. Se skutečnou ochranou země to nemá mnoho společného. Pokud uprchlíci budou chtít, cestu si najdou. Jsou zpravidla vybaveni mobilními telefony, na nichž si hravě vyhledají alternativní cestičky mimo vytížené silnice. Ještě měsíc, dva se dá putovat i ve volné přírodě. Návrat k hraničním kontrolám příliv určitě zpomalí, utlumí, hodně bude záležet, jak se zachová Srbsko, Rumunsko, Makedonie, Řecko… Ani nové hraniční ploty a zdi ale situaci nevyřeší. Je to už stokrát omílané klišé, ale ono řešení je třeba hledat daleko od hranic unie.