Polonahé ženské tělo, nebo trochu látky? Co je lepší?
KAUZA MUSLIMSKÝCH PLAVEK
SALON TÝDENÍKU ECHO
Na některých francouzských plážích se v polovině srpna odehrávaly výjevy, které by byly komické, kdyby zároveň neukazovaly na rozporuplnou situaci současné západní Evropy. Mezi téměř naháči chodili četníci a vyhlíželi a pak vyháněli z pláže ženy oblečené do burkin, muslimského hitu letní sezony.
Kontroverzní vyhláška několika desítek francouzských obcí, která zakazovala přístup takovým ženám na pláž, vyvolala celoevropskou diskusi. Konec jí nejspíš neučiní ani rozhodnutí francouzského správního soudu, který zákaz burkin pozastavil. O tématu přišly – ještě před jeho verdiktem – do Salonu Týdeníku Echo debatovat režisérka žijící ve Francii Andrea Sedláčková, politoložka a politická konzultantka Anna Matušková-Shavit a novinářky z Deníku Referendum Saša Uhlová a Fatima Rahimi.
Co si vy, milé dámy, o tom četnickém vyhánění žen v burkinách myslíte?
Matušková: Vždycky je trapné lidem určovat, co mají nosit. Ale Francie je sekulární země, která zakazuje jakékoli projevy náboženské příslušnosti na veřejných místech. A muslimský oděv na pláži je demonstrací náboženské příslušnosti. Ale chápu, že ta vyhláška může působit nešťastně.
Uhlová: Jsou v zásadě dvě základní možnosti, proč se žena, když jde na pláž, obléká do burkin. Buď tak jedná z vlastní vůle, nebo tak jedná z ne zcela vlastní vůle – k té druhé možnosti se nejspíš ještě vrátíme. Ale pokud se obléká do burkin z vlastní vůle, nemá do toho stát co mluvit. Těch důvodů, proč to dělá, ostatně může být víc a vůbec nemusejí být náboženské: může se zahalovat z důvodů třeba zdravotních. Nebo třeba proto, že se tak cítí lépe. A kdo to pozná? Já znám třeba Marseille, kde tedy ta vyhláška neplatí, a tam lidi běžně posedávají na pláži oblečení, protože se koupou, jenom když je opravdu teplo. A tyhle lidi budou taky vyhánět?
Matušková: Jenomže ono se to děje v nějakém kontextu a ten kontext určily události posledních měsíců, tedy teroristické atentáty a z nich plynoucí obavy. Možná je to nešťastný a nepromyšlený krok, ale nelze dělat, že to spadlo z nebe.
Sedláčková: Četla jsem ve francouzském tisku, že tam, kde byly vyhlášky zavedeny, to zpravidla probíhá tak, že policisté ženy upozorní, že v burkinách na pláži nemohou zůstat, načež ty ženy odejdou: do dnešního dne vypsali snad jen tři pokuty, když ženy neuposlechly. Důvody vyhlášky odpovídají sekulární mentalitě Francouzů, kteří jsou opravdu velmi citliví na náboženský či jiný útlak. A burkiny jim útlak symbolizují. Nikoli náhodou je jejich jméno odvozeno od slova burka, tedy od té nejextrémnější formy ženského zahalení, které, jak známo, nařídil v Afghánistánu ženám Tálibán. Jde o oblečení, které symbolizuje podřízenost mužskému diktátu, nerovnost pohlaví, ženské podmanění. A proto starostové některých měst k tomu opatření přistoupili. Dalším důležitým argumentem pro Francouze je, že pláže, tedy veřejný prostor, nemají sloužit jako místo, kde se demonstruje náboženské přesvědčení. Nejen předseda vlády Manuel Valls tvrdí, že burkiny jsou symbolem rigidní interpretace islámu, jsou provokací a že republika musí bojovat za princip laicity.
Rahimi: Já si nejsem úplně jistá, jestli je právě tohle ta dobrá forma, jak ženy uchránit před útlakem. Skutečností je, že muslimské ženy, nikoli jistě všechny, se opravdu musí zahalovat – v různé míře, ale vždy v takové, že běžně se jít vykoupat v plavkách opravdu nemohou. A teď se díky burkinám aspoň vytvoří ona možnost: poprvé můžou opravdu vlézt do vody! To je změna a podle mě pokrok. Já vím, o čem mluvím. Já jsem žila do osmi let v Afghánistánu a skutečně existovalo nařízení Tálibánu se od devíti let zahalovat do burky, která prakticky znemožňovala pohyb. První, co moje mamka po útěku z Afghánistánu udělala, bylo, že sundala šátek a už se nikdy nezahalovala. Ano, bylo to také díky tomu, že můj tatínek myslel a snažil se žít i v Afgánistánu evropsky, takže to nevyžadoval. Takových muslimů také není málo. Ale zároveň je hodně takových, kteří to po ženách chtějí. A pro tyto ženy je jediná možnost, jak jít na pláž a vykoupat se, burkiny.
Matušková: Myslím, že celá ta debata je o integraci. V Evropě jsme se naštěstí dostali k poměrům, že se ženy mohou chodit koupat v plavkách, aniž by riskovaly, že je bude někdo urážet, bude je chtít znásilnit, bude po nich házet kameny nebo na ně sprostě zírat. Prostě jsme se naučili nějakému chování, které považujeme za projev své volby. Sem tam se to někomu nelíbí, ale to je jedno. A nyní přichází doba, kdy se z pláží má stát nějaké náhradní bitevní pole nějaké náboženské války, o kterou v Evropě nikdo nestojí. Do našich sekulárních společností to prostě nepatří.
