Mlčení o sexuálním násilí uvolnilo vztek, který protrhl hráz

Týden po silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem a dalších německých městech, kde skupiny arabských mladíků po několik hodin okrádaly chodce a osahávaly a okrádaly chodkyně, padla první hlava. Musel odstoupit policejní prezident ve městě Wolfgang Albers. Z něčeho, co vypadalo jako nepříjemnost lokálního významu, postupně vypučelo v téma celoněmeckého významu, navíc téma, které zajímá celou Evropu. (Podle slovenského premiéra Fica by dokonce po Kolínu měla EU svolat mimořádný summit.)

Záležitost je skutečně pozoruhodná a dvě roviny reakce „na Kolín“ vypovídají hodně o moderní společnosti – ta první o německé, druhá o západní společnosti jako takové.

Když policisté vypoví loajalitu

Za prvé se tu na jednom symbolu zhmotnil rozměr zatěžkávací zkoušky, jíž extrémní politika otevřených hranic, pro niž se loni v létě rozhodla německá vláda, vystavuje státní orgány. Policie nebyla připravena na takový příliv imigrantů, v Kolíně nemohla zatýkat, protože neměla kapacity, kde by násilníky držela. Existují spory, jestli zásahová jednotka měla reálnou možnost žádat o posily. Ale část mužů, kteří by jinak přicházeli do úvahy, nebyla v Kolíně, ale v Bavorsku u spolkové hranice. Atd.

Když po čtyřech dnech zprávy o dění v Kolíně konečně prorazily do mediálního hlavního proudu, okamžitě to odstartovalo závody vládních politiků v mytí rukou. Vynikl spolkový ministr vnitra Thomas de Maiziére, který sice v rámci kabinetu Angely Merkelové občas vypouštěl návrhy, jak migrační vlnu omezit, ale vždycky rychle srovnal krok a, marná sláva, společně s kancléřkou nese velký díl odpovědnosti. A tento de Maiziére neváhá tvrdě kritizovat policii v Kolíně, jak mohla to několikahodinové bezvládí před nádražím v Kolíně připustit. Policisté se začali bránit po svém. Nechali do novin uniknout důvěrné záznamy po akci o akci. Řada policistů se rozhodla anonymně mluvit s novináři. A hned vyplavalo na světlo několik poznatků, které dávají špatné vysvědčení různým politikům nebo právě odstoupivšímu policejnímu prezidentovi.

Přivádějí do rozpaků hodnostáře, kteří poté, co aféra Kolín byla zveřejněna, autoritativně tvrdili, že „uprchlíci“ z loňské vlny nemají s bandou výtržníků před kolínským nádražím nic společného. Policejní zdroje s gustem vypustily malou statistiku ze silvestrovské noci, podle níž se z 15 přechodně zadržených 14 legitimovalo jako žadatelé o azyl ze Sýrie. Když i kancléřka Merkelová poté mluvila o nutnosti ty azylanty, kteří se dopustí vážného trestného činu, deportovat, je to v přímém protikladu k její dosavadní politice. Dosavadní politika německé vlády byla: paušálně dávat azyl Syřanům, protože deportovat někoho zpátky do Sýrie by bylo proti lidskosti.

Taky se po únicích od policie ukázalo jako velmi předčasné tvrzení, že pachatelé nebyli primárně motivováni sexuálně, ale že obtěžovali ženy proto, aby je vyvedli z míry a mohli je pak snadněji okrást. Podle zpráv z nitra policie byl sexuální motiv významně častější. Jenže se takový poznatek nehodil, snad proto, že automaticky otevírá civilizační otázku: Není náhodou surovost, kořistnictví vůči ženám kulturní charakteristika arabského světa? A neimportuje kancléřka do Evropy s utečenci z Blízkého východu misogynii?

Už samotný fakt takto masivních úniků z policie je zlomový. Německá policie na rozdíl řekněme od té české není informační cedník, a například rozsáhlé mediální hry s odposlechy vládních politiků, jak se u nás v posledních letech staly pravidlem, by u našich sousedů byly nemyslitelné. To, že se policisté z Kolína k únikům uchýlili, je samozřejmě znamením neloajality, ale je to reakce na politiky, kteří byli tak dlouho neloajální k nim a ke konceptu veřejného pořádku.

Sociální sítě versus tradiční média

Tradiční média držela nad „Kolínem“ pokličku čtyři dny, ačkoliv dvoje lokální noviny o divoké noci reportovaly vzápětí a minimálně lokální dopisovatelé celostátních novin tedy o ní museli vědět brzy. Ty čtyři dny ticha v hlavním proudu ale „Kolín“ žil vlastním životem na sociálních sítích. Můžeme si to představit jako hromadící se vztek, kterého se v jednu chvíli nashromáždilo tolik, až protrhl hráz. Od chvíle protržení se i do tzv. prouprchlických médií v dosud nevídané míře dostávají zprávy nejen o silvestrovské noci, ale o různých dalších odvrácených aspektech migrační vlny. Poučná byla v posledních dnech návštěva na webu bulvárního a vlivného Bildu. Tento deník, který se loni postavil do čela tzv. vítačů, si náhle vybírá negativní zprávy o incidentech s migranty, celou tuto pochmurnou mozaiku korunuje komentář šéfredaktora o vládě, která ze samých ohledů na uprchlíky nebere ohledy na domácí. (Bild má shodou okolností od prvního ledna novou šéfredaktorku, takže změna linie může jít snadněji.)

Pokud je Bild pořád ještě barometrem společenských nálad, zdá se najednou možné, že „po Kolíně“ se nálady v Německu začnou obracet, když ne v politice, tak v odšpuntované veřejné debatě – a tím pádem po čase i v politice. Kolín (ani Stuttgart, Hamburk nebo další města s podobným typem silvestrovské zábavy) neměl na rozdíl od Paříže před dvěma měsíci žádné mrtvé a žádné vážně zraněné. Tím spíš se ukazuje, jak je konsensus naordinovaný postmoderní společnosti jejími politiky, veřejnými autoritami a médii neuvěřitelně křehký.