Pražané doplácejí na tragickou bytovou výstavbu. Loni přišli o 21 miliard
PARALYZOVANÉ HLAVNÍ MĚSTO
NOVÉ
1
Kvůli neudržitelné situaci v bytové výstavbě přišla pražská ekonomika jen za loňský rok o 21 miliard korun. Vyplývá to z analýzy, kterou pro Institut plánování a rozvoje Hlavního města Prahy (IPR) zpracovala společnost NEXT Finance. Částka se skládá především z peněz, které domácnosti zbytečně daly do dražšího bydlení, utratit by je přitom mohli jinak. Studie ukázala i další problémy, které se špatným stavěním souvisí. Například, že Česká republika má jeden z nejdelších procesů staveb v Evropě.
Autoři studie, kterými jsou ekonomové Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová, využili několik modelů, do kterých promítli například zdlouhavý povolovací proces, dlouhou dobu splácení nových bytů nebo hodnotu stavebních povolení. Výsledkem je, že celková ztráta pro pražskou ekonomiku při započtení dat z roku 2016 činí přibližně 21 miliard korun.
V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.
„Obecně by se dalo říci, že Praha je skutečně zcela paralyzovaná. Má to mnoho příčin a my se s nimi neumíme vyrovnat především proto, že je prozatím neumíme ani pojmenovat. Každá taková analýza pomůže. To, že je potřeba Prahu, ale i ostatní česká města, učinit hustšími a koncentrovat v nich více energie je už celkem známé, horší je to s naplněním takového poznání. Proto je nutné především popsat, co paralýzu způsobuje, a jak je možné to napravit,“ zhodnotil studii architekt Roman Koucký.
Pod jeho vedením vniká na IPR nový Metropolitní plán. Ten by měl pomoci situaci v Praze zlepšit, Koucký totiž dlouhodobě upozorňuje, že omezování stavění v Praze je už nyní nebezpečné a do budoucna by mohlo hlavnímu městu hodně uškodit. „Bylo nutné naše předpoklady doložit znalostmi z jiných oborů a provázat situaci v architektuře s ekonomikou, což se v posledních letech vůbec nedělo. Při známém hodnocení tří pilířů udržitelného rozvoje se v Čechách velmi často zapomíná na sociální a ekonomický rozměr a posuzuje se pouze ten environmentální,“ dodal Koucký.
Protahování zdražuje byty
Finanční ztráty jsou ale jen jedním z mnoha problémů, které studie popsala. Opět se díky ní ukazuje, jak špatně je na tom Česká republika v žebříčku povolování staveb. Autoři studie píší, že na bytový projekt v Praze je potřeba asi sedm let. Lhůta pro získání všech povolení k menší stavbě činí 247 dní. To je ale jen matematický model, kdy jsou za sebe vyskládány všechny zákonem dané správní lhůty. Nezohledňuje odvolání, nečinnost orgánů, nedodržování lhůt, správní žaloby či soudní přezkumy.
Reálné lhůty jsou proto ještě delší a Česko se tak v evropském srovnání drží na chvostu. Před námi není jen Německo, ale i regionální konkurenti Polsko a Maďarsko. V Evropě provázejí větší průtahy výstavbu už pouze v zemích, jako je Kypr, Moldávie a Slovensko. Konstatuje to studie Doing Business, kterou každoročně vydává Světová banka.
Protahování výstavby pak omezuje konkurenci na pražském stavebním trhu. Menší developeři jsou požíráni velkými nebo zcela odcházejí z trhu. Stejně tak silní lokální investoři ohlašují, že pro nestabilitu opouštějí sektor developmentu v Praze. To jednoznačně přispívá k tomu, že cena pražských bytů je neúměrně vysoká. „Díky modelovým dopočtům odhadujeme, že těmito neúměrnými průtahy se cena bytu zvedne o přibližně sedm procent,“ konstatují autoři ve studii.
Stop aktivistům
Za blokaci stavění přitom podle nich často stojí různá aktivistická hnutí. Navrhují proto, aby se zavedl institut kauce, kterou by bylo třeba složit ve chvíli, kdy někdo podává odvolání. Pokud by se odvolání ukázalo jako účelově zdržovací, kauce by propadla. Byla by tak větší zárukou, že do povolování budou zasahovat jen osoby a skupiny skutečně dotčené, doporučuje analýza.
Právě možnost občana či spolku zasáhnout do stavebního řízení byla hlavním bodem diskuze při projednávání novely stavebního zákona v Senátu. Novela ji totiž značně omezuje. Její předkladatelka ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová si od ní slibuje rozhýbání výstavby.
„Je to jistě zásadní názor. Otázkou ale právě je, co to je reálné ohrožení a jakým jevem, se to může stát,“ hodnotí návrh z analýzy Koucký. „Musíme se vrátit k první otázce. Hustší a tím také ekonomičtější a tím zase ekologičtější město je možné pouze tehdy, budou-li se stavět domy blíže sebe a vyšší. Město se vyznačuje právě tím, že domy stojí vedle sebe a proti sobě. Proto nelze právě to považovat za ohrožení, dokonce ani za omezení,“ dodal.
