Země, kde vládne dojem

Téměř dva roky po volbách české politice dominuje koalice, respektive její dvě hlavní strany, hnutí ANO a sociální demokracie. A to nejen prostým součtem hlasů (ANO těsně pod 30 a ČSSD kolem 20 procent, což je pro hlavní pilíř české levice dosti málo.) Ze zářijového šetření společnosti CVVM se dá vyvodit, že pozicí obou stran by dnes neotřásly ani korupční skandály jejich špiček. Většině občanů totiž obě strany připadají kompetentní.

Je to cenný výzkum, protože je víc než jen sběrem odpovědí na jednoduchou otázku: Koho byste volil?. Tentokrát měli občané odpovědět, jak dobře si jednotlivé politické strany vedou: v zahraniční politice, v ekonomice, při podpoře podnikatelů, správě veřejných financí nebo v péči o demokracii.

Z houštiny jednotlivých čísel vychází následující trendy: pověsti nejkompetentnější partaje se těší ANO, následovaná ČSSD. Naopak u TOP 09 a ještě víc u ODS, dvou reprezentantek starých pořádků, ve většině kritérií silně převažují kritici nad těmi, kdo pro ně mají uznání.

Některé jednotlivé výsledky se normálním rozumem vůbec nedají pochopit. Například je vidět, že neumětelství ministra financí Babiše při výběru daní, které se už stalo předmětem sporů v koalici a posměchu mnoha ekonomů, do veřejného povědomí neproniklo. Vzhledem k hospodářskému růstu by Babiš za letošek jenom do září musel na daních vybrat o nějakých čtyřicet miliard korun víc, než vybral, aby mohl říkat, že efektivitu výběru aspoň nezhoršil. Přesto v disciplíně „Dokáže se dobře starat o veřejné finance“ víc občanů důvěřuje než nedůvěřuje právě pouze Babišovu hnutí (49:33). A ODS (11:67) a topka (15:63) mají horší skóre než ČSSD (32:44), která si na kritice ODS a TOP 09 za jejich šetření, čti: ozdravění veřejných financí, udělala před rokem 2013 živnost.

Nejlepší skóre dosahují ČSSD s ANO i v disciplíně „rozvoj podnikatelské sféry“, bez ohledu na to, že premiér Sobotka s Babišem zavádějí různé nové povinnosti pro podnikatele a přestože Babiš dal v minulosti několikrát najevo opovržení malými firmami, které jsou v Agrofertu asi pod rozlišovací schopnost.

Úplně největší záhadou jsou ale výsledky v disciplína „Je zárukou demokratických poměrů“. Rekord tu drží ČSSD s 59 procenty souhlasu, proč ne, je to strana s dlouhou a většinou demokratickou tradicí. Ale zatímco ODS, strana jednoznačně demokratická dovnitř i navenek, představuje záruku jen v očích 37 procent, ANO pro 53 procent Čechů. Takže žádné zastrašování politických oponentů jakýmisi složkami, žádných 186 hlasů ze 186 možných pro Babiše na sjezdu ANO letos v únoru, který se vyznačoval nulovou rozpravou, žádné rebelie téměř celého zastupitelského klubu v Praze proti vlastní primátorce, kdy pak přijede Babiš a vzpoura najednou končí, žádné sériové rezignace místopředsedů strany jako v roce 2013, když ještě Babišovi delegáti navolili jiné vedení, než na jaké si předseda ukázal. A ty noviny, které vlastní, taky píší stejně ostře o všech bez rozdílu.

I člověk, který nesdílí všechnu kritiku vůči tradiční pravici, dokáže rozumově pochopit, proč dnes ještě pořád ODS a TOP 09 mají tak špatné preference. Ale nevysvětluje mu to, proč je tolik lidí ochotno uvěřit, že Babiš představuje něco úplně jiného, než co podle všech osvědčených metod pozorování představuje. Proč jsou schopni ignorovat jeho podnikatelskou minulost, věřit mu všechny ty jedním klikem vyvratitelné báchorky a ještě mu přiřknout zásluhu za hospodářské oživení v okolní Evropě, když už se o ně přihlásil.

Jednou z hádanek, které po sobě zanechal komunismus, je spor o to, jestli mohl příčetný člověk projít reálným socialismem a nevšimnout si jeho zločinecké povahy. Konsensus chytrých lidí se ustálil zhruba na pozici, že kdo chtěl, věděl. Dnes se už na žádnou informační izolaci vymlouvat nedá. V naší éře informačního přebytku si fakta, která jsou v prudkém rozporu s vládní propagandou, člověk obstará za pár minut.Neochota vidět, co se reálně děje, je ale taková, že aby to daná část veřejnosti vzala na vědomí, musela by se jí volně dostupná fakta strkat pod nos naprosto agresivně. Dva roky od voleb se zdá, že změna v politických preferencích nemůže přijít díky lepší argumentaci opozice, nějakým většinovým poznáním, ale čistě pocitově, například až se tato garnitura omrzí.