George Soros, filantrop s dlouhými prsty. O co mu jde?
Jak vidí svět mesianistický miliardář
Týdeník Echo
1
Jméno spekulanta a filantropa George Sorose uvedl nejnověji do oběhu maďarský premiér Viktor Orbán. Národně konzervativní politik zaútočil na Sorosovu Středoevropskou univerzitu (CEU) v Budapešti. Využil skutečnosti, že CEU sice vedle maďarských vydává i americké diplomy, ale žádnou pobočku v USA, která by ji k těm americkým diplomům měla opravňovat, neprovozuje.
Soros však zdaleka neleží v žaludku jen Orbánovi. I pro konzervativní pravici v Americe je tento finanční spekulant spjatý s politiky Demokratické strany už nějakou dobu démonická figura. Nejnovějším příkladem budiž otevřený dopis skupiny amerických katolických laiků prezidentu Trumpovi, kde ho žádají o vyšetření role, již hrála Obamova diplomacie při rezignaci konzervativního papeže Benedikta XVI. Jedna otázka dopisu přímo zmiňuje Sorosovu roli. Radikálnější katolické weby bez důkazů píší téměř jako o hotové věci, že ateista Soros pro svoji internacionální levicovou agendu potřeboval levičáka na papežském stolci, jehož se dočkal v novém papeži Františkovi.
Svět je příliš složitý, než aby ho mohl řídit jeden George Soros, nicméně po loňsku, kdy zveřejňování hacknutých e-mailů zasáhlo vedle Hillary Clintonové i jeho (DC Leaks), je těžší otázky po dlouhých prstech tohoto muže ve světové politice ignorovat.
V hledáčku východní Evropa
V Americe bývá levicový sponzor Soros kladen do kontrastu k bratrům Charlesi a Davidu Kochovým, kteří podobnou roli hrají na pravici. Každý z bratrů je výrazně bohatší než Soros. Podle nejnovějšího žebříčku časopisu Forbes drží v žebříčku nejbohatších lidí na světě osmé a deváté místo, s osobním majetkem dvakrát 48 miliard dolarů. Soros s 25 miliardami je devětadvacátý.
Kochové ovládají rafinerie, ropovody, nově se vrhli do těžby břidličného plynu. Sama podstata jejich podnikání je tedy vede k pravici. Sponzorují Republikánskou stranu, pomáhali při zrodu hnutí Tea Party, jehož je Trump jakýmsi pozdním plodem. Nicméně na rozdíl od Sorose tráví Kochové mnohem víc času lobbingem než politickými kampaněmi a především jejich aktivity směřují dovnitř USA. Ano, některé jejich oblíbené think-tanky jako libertariánský Cato Institute mají zahraničněpolitický přesah – v minulosti si Cato kultivoval Václava Klause –, ale spíš jen jako odraz svého působení doma. Soros naopak cíleně působí v různých koutech světa (pobočky Nadace Otevřené společnosti, OSF, mají v 37 zemích) a jeden sympatizant ho nazval „jediným soukromým občanem s vlastní zahraniční politikou“.
S příklady této soukromé zahraniční politiky začněme v naší části Evropy, která dlouho pohlcovala převážnou část Sorosovy pozornosti a peněz.
Když WikiLeaks začaly publikovat e-maily Hillary Clintonové, byl mezi nimi jeden z ledna 2010. V něm Soros americkou ministryni zahraničí žádá o zásah v Tiraně, kde tři dny předtím pořádala socialistická opozice demonstraci, jež se zvrhla. Na házení kamenů odpověděla policie střelbou, tři demonstranti zemřeli. Soros po Clintonové chce, aby do Tirany odletěl emisar, který premiéra Saliho Berišu usměrní natolik, že upustí od protiofenzivy vůči opozici. (Beriša je politik, řekněme, balkánského typu a socialistická opozice zase následnickou stranou Hodžovy Komunistické strany Albánie, vůči níž i naše KSČ byla moderní levicí.) V e-mailu Soros pro Clintonovu provedl jakýsi předvýběr emisarů z EU – a skutečně, za pár dní vysílá EU do Albánie jednoho ze Sorosem jmenované trojice: slovenského kariérního diplomata Miroslava Lajčáka.
Albánie je malá zbídačená země a současně příklad neuvěřitelného stavu, kdy do vnitřní politiky suverénního státu zasahuje bohatý soukromník z druhého konce planety a používá k tomu světovou velmoc.
Nebo Makedonie: letos v lednu se dva republikánští kongresmani obrátili dopisem na ministerstvo zahraničí, jestli by neokomentovalo zprávy, že americká diplomacie ve spolupráci se Sorosem ovlivňuje poměry v tomto koutě Balkánu podporou jedné konkrétní politické strany.
Ambasáda USA nařčení z něčeho tak do nebe volajícího samozřejmě odmítla, nicméně z odpovědi vyšlo najevo, že přes vládní agenturu pro mezinárodní rozvoj USAID poslala během posledních čtrnácti let tři granty – každý v hodnotě několika milionů dolarů – makedonské pobočce Sorosovy nadace. OSF ve Skopje tyto peníze amerických občanů vkládá především do podpory místních neziskovek, což makedonská pravice interpretuje jako příspěvek na boj proti makedonské pravici (a tedy ve prospěch socialistů, kteří i tady vznikli ze staré komunistické strany).
Českým uším to všechno bude znít povědomě. Pražská pobočka OSF u nás podporuje řadu nevládek typu Frank Bold, Oživení, Transparency International. Zatím asi nejdůležitější politická brázda, na níž se Sorosovy peníze u nás podílely, byl zrod Rekonstrukce státu někdy koncem roku 2012.
