Proč je Rom lepší než cikán? O politické korektnosti
TÝDENÍK ECHO
4
Jak se v Česku projevuje politická korektnost? Proč se Romům říká Romové? Omezuje nás snaha nepojmenovávat věci pravým jménem? A zužuje se tím svobodný veřejný prostor? Nebo u nás toto téma zatím není reálným problémem? Na to se snaží odpovědět Salon aktuálního vydání Týdeníku Echo.
Politická korektnost je americký vynález, který se v devadesátých letech začal přelévat do západní Evropy, poslední léta i k nám. V diskusním Salonu se sešli umělec a dlouholetý rektor pražské AVU Milan Knížák, který ve Spojených státech na přelomu 60. a 70. let žil, emigrant v Americe z druhé poloviny 80. let a později tajemník rady české vlády pro romskou komunitu Roman Krištof a konečně náměstkyně ministra pro lidská práva a rovné příležitosti Martina Štěpánková.
Je dnes v Česku politická korektnost téma, postupující trend, respektive akutní problém?
Krištof: Co to politická korektnost v dnešní České republice je? Na jedné straně snaha být slušný, neurážet, to mi přijde v pořádku, na straně druhé snaha o purifikaci jazyka. Kdybych měl srovnávat s Amerikou druhé poloviny 80. let, o dnešní nemluvě, vidím jeden zásadní rozdíl: tady politická korektnost, PC, pořád ještě nesestoupila do normálního života. V Americe když se o někom řeklo, on je takovej PC, znamenalo to: dej si na něj bacha, je uvědomělej. Tak jako se u nás o někom řeklo: svazák. A i dnes se u nás PC používá v politických diskusích, na univerzitě, ale zatím jsem neslyšel, že by to někdo někomu předhazoval ve vlaku, v hospodě.
Knížák: Já nemám rád přívlastky. Takže buď jsme korektní, nebo nejsme. A politicky korektní, to je přivlastnění si nějakého pojmu. Odhadem 90 procent toho, co se v Americe i u nás vyžaduje v rámci politické korektnosti, jsou nesmysly. Zakazovat některé pojmy, které jsou vžité a fungují, je pro mě předělávání historie. Dneska už nemůžeme použít slovo cikán, někdo vymyslel, že Rom je lepší. Nevím, proč je Rom lepší, ve veškeré české literatuře se vyskytuje slovo cikán, které nikoho neuráží, naopak. Je to slovo se svým významem a očistit ho od negativní pověsti může jen to etnikum samotné. Když dám facku vám, tak je to střet mezi dvěma lidmi, když dám facku cikánovi, tak v tom okamžiku jsem spáchal rasový zločin. Já přitom nemám absolutně žádné rasové předsudky, v životě jsem ten problém nepociťoval a nelíbí se mi, jak mi ho pořád někdo vnucuje.
Byly v Americe na přelomu 60. a 70. let. v intelektuálních a uměleckých kruzích už cítit nějaké tendence k politické korektnosti, přišlo vám tam něco dogmatické?
Knížák: Ne. Já žil mezi umělci, ve velkém New Yorku jich tehdy zas až tolik nebylo, všichni jsme se znali a nepamatuji se na tento druh problémů. Jediné, co si vybavím, bylo setkání s jedním žebrákem. Tehdy byla velká móda žebrat. A já nemám žebráky rád, tak jsem jednomu řekl: Já ti nic nedám. A on hned: Ty mi nechceš nic dát, protože jsem černej. Tak jsem mu řekl: Kdybys byl strakatej, tak ti nedám. Jinak absolutně žádný vjem tohohle typu z Ameriky nemám. Veřejná debata, myslím, tam tehdy byla až extrémně svobodná. Rozhodně svobodnější než teď.
Romská otázka u nás byla dávno před politickou korektností. V případě jiných menšin mám pocit, že způsob, jak se titulují a jak se o nich píše, je vyloženě kulturní import z Ameriky. Proč se třeba homosexuálům začalo říkat gay?
Štěpánková: Homosexuál se může používat, to slovo nezískalo pejorativní nádech. Nahradit ho slovem gay je snaha, aby LGBT komunita nebyla definována primárně přes sexuální styk mezi jejími členy.
Knížák: Gay znamená milý, veselý, příjemný. Proto si oni sami to slovo vybrali. Pokud se bavíme o Americe, musíte vědět, že Amerika je stádní společnost. Tam když jste šel pěšky po malým městě, tak vás sebrali, protože kdo nejede autem, je podezřelej. Když se začalo joggovat, tak joggovala celá Amerika, všichni běhali. Když se přestane kouřit, tak nikdo nekouří. Amerika poslouchá, takže když se zavelí, že teď se budou podporovat homosexuálové, všichni vylezou a jdou demonstrovat na Gay Pride.
Krištof: Existuje v tématu homosexuality PC? Jistě, říci například, že AIDS je nemoc homosexuálů, není vhodné. Přitom všichni dobře víme, že víc než 90 procent případů se nakazí při mužském homosexuálním styku. Ale říkat to je politicky nekorektní.
Štěpánková: Není to úplně pravda, AIDS může postihnout i heterosexuály. Dnes už to 90 procent nebude.
Krištof: Chtěl bych v naší diskusi ještě zdůraznit, že u nás politická korektnost spíš než v politice a v médiích zuří na univerzitách a na akademických pracovištích. Jsou například akademická pracoviště, která produkují absolventy, se kterými já se potom setkávám jako s elévy při různých sociálních výzkumech. A já jejich alma mater, jejich katedru, okamžitě poznám podle mluvy. Ti lidi mají určitý slovník, jsou naučení ideologicky. Upřímně řečeno nejsem v pozici, abych ty katedry mohl jednotlivě jmenovat. Živím se sociálním výzkumem, mám různé zakázky a nechci se poškodit. Možná je to i moje zbabělost.
Knížák: Já jsem donedávna seděl v Radě vysokých škol, od roku ´90 jsem celou dobu ve vysokém školství působil a musím říct, že teď do pozic přichází ta nejhorší generace. Tj. generace, která dospívala v 80. letech, kdy už neplatilo nic kromě touhy se osobně prosadit. Posty na vysokých školách jsou dnes plné úplně prázdných, ambiciózních lidí, kteří jsou nevzdělaní – taky proto, že v jejich době se pořádné vzdělání už neposkytovalo. Kompenzují to touhou být světoví, chtějí navazovat na módní trendy, což je konec každého vzdělání.
Celou diskuzi najdete v nejnovějším čísle Týdeníku Echo.
