Neškodné trapno u Moravce

Otázky Václava Moravce jsou takový zdejší fenomén. Televizní pořad, jehož nejzaujatějšími diváky jsou ti, kdo v něm účinkují, případně se domnívají, ze by v něm účinkovat měli – političtí činitelé. Kolik jenom energie vynaloží na analyzování skladby hostů a její přiměřenosti, vystupování moderátora a jeho férovosti nebo naopak zaujatosti, výběru témat. Vzrušenost téhle reflexe mezi politickými špičkami je někdy až zábavně protikladná energii pořadu, který zhusta ze všeho nejvíc připomíná přímý přenos výrobní porady.

Včerejší vydání se ovšem vymykalo, do studia se dostavil Andrej Babiš a podle očekávání docela perlil. Ke slovu předsedu ANO zas pustit nechtěli, jeho sáhodlouhé monology drze přerušovali, nabrífovaní na něj byli, aby ho v přímém přenosu popravili, o jeho ženu se na twitteru otírali. To všechno a ještě mnoho dalšího ve studiu musel snášet, mučedník. Těžko tomu Andrej Babiš mohl čelit, když ty politické lži a podrazy prostě neumí a umět asi ani nebude, jeho srdce je na to příliš ryzí a jeho zásady příliš pevné.

Bylo to poněkud trapné. Andrej Babiš a jeho hnutí se v posledních týdnech a měsících často dostávají do situací pro ně nepříjemných, které moc nezvládají. Předsedovi ANO se párkrát podařilo ztratit kontrolu, čeká se, že by tak mohl začít úpadek jeho politického projektu, který by třeba mohl nabrat stejný kurs jako jiná uskupení, jež se nakrátko vyšvihla v průzkumech a třeba i volbách a dnes po nich zbyla jen poznámka pod čarou nedávné historie. A víc než nějaká ta kauza typu Čapí hnízdo může pádu politika napomoci, když se ztrapní, konstantně vypadává z role, stává se legračním. Teď už to začne, mohou si slibovat různí Babišovi kritici po každém jeho veřejném lapsu.

Jenomže nezačíná, alespoň to tak zatím nevypadá. Třeba i proto, že co odpůrci šéfa ANO vnímají jako lapsus nebo ztrapnění se, vnímají Babišovi stoupenci jinak. Protože AB i ve chvílích ztráty sebekontroly jaksi „drží image“. Hraje roli, která mu pomohla k úspěchu. Naštvaného chlapíka ve zlém světě, kde každý je nějakým způsobem prodaný a řízený odněkud z temnot. Spojení paranoie, agrese a ufňukanosti, jež pro Babišova veřejná vystoupení začínají být charakteristické, v českém prostředí nepůsobí jako něco nepatřičného nebo dokonce abnormálního. Spíš je to jistým způsobem všední, Andrej Babiš i ve svých úletech vyjadřuje nějakou šíře sdílenou emoci, je v těch chvílích Lidu, přesněji jeho části, blízký. Předseda ANO ani není první na politické scéně, pro nějž by ta kombinace útočnosti a ublíženosti byla charakteristická, podobný styl vystupování je v současnosti značně populární a má i bohatou tradici. Mezi jeho průkopníky patřil třeba Václav Klaus a ani jeho to nijak nepoškozovalo, spíš naopak.

Další zajímavé články si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde