Jak šel Andrej do Ameriky

Pracovní návštěvu ve Spojených státech má Andrej Babiš zdárně za sebou. Ještě v jejím průběhu se rozhořel scholastický spor, co ta cesta byla za žánr, když si ministr cestu platil sám. Zajímavější ale je ptát se, co bylo jejím pravým cílem.

Babiš sám z cesty referoval způsobem, jakým se kdysi psaly pohlednice rodičům ze zahraničí. Jsem na Wall Streetu, šíleně to tu frčí, sedím s Bloombergem, zrovna mu volá, teď se všeci v Česku podržte, Obama, setkává se s námi Madeleine Albrightová, to je ta, jak napsala už dvoje nebo troje paměti, co jste je dostali pod stromeček – Babišovy facebookové vstupy v tomto duchu působily dojmem, že Neználek zavítal do Slunečního města.

Což jistě nebyl tento případ, Babiš je vcelku světaznalý muž, přinejmenším od osmdesátých let, kdy působil za československý zahraniční obchod v Maroku. Ačkoliv je v něm kus burana, v tomto případě neználka zřejmě hlavně hraje. Už dva roky počínaje nakupováním redakcí tradičních novin a známých jmen nedělá o moc víc, než že se snaží koupit si legitimitu.

Babiš dobře ví, že vstupem do politiky, kdy se rozhodl nevzdat se vlastnictví hospodářského impéria, brutálně porušil pravidla slušného chování. A nic jiného než nákup cti není ani zvolený způsob referování o pobytu v Americe. Cílí tím na voliče pravice, které se rozhodl přebrat ODS a TOP 09, stranám oslabujícím, když před dvěma roky vstupoval do vysoké politiky. A voliči pravice jsou u nás tradičně proameričtí.

Střízlivě vzato se ovšem žádné velkolepé dobytí Ameriky nekonalo: politici na penzi jsou ochotni přijmout leckoho (kdysi dokonce i Ronald Reagan na penzi poskytl audienci Vladimíru Mečiarovi), po bilaterální stránce se s Babišem z Bílého domu sešel šéf ekonomických poradců Obamy a z Kongresu pár významných kongresmanů. Není to špatné, ale asi už jsme šli s nároky hodně nízko, pokud tohle považujeme za červený koberec pro českého vicepremiéra.

Když byl Václav Klaus prezidentem a George Bush jr., prý kvůli Klausově kritice invaze do Iráku, si na schůzku nenašel čas, pořád ještě pro Klause nebyl problém dostat termín u viceprezidenta Dicka Cheneyho – a to byla těžká váha americké politiky. Proč z Klausových cest dodnes přetrvává dojem, že ho USA odepsaly, zatímco z návštěvy Babiše teď vzniká dojem právě opačný?

Jistě, Klaus musel čelit srovnání s Václavem Havlem, jehož Amerika, republikánská i demokratická, upřímně milovala. Babiš má výhodu srovnání s prezidentem Milošem Zemanem, kterému nedávno ve Washingtonu dokonce i kongresmani rušili na poslední chvíli účast na setkání. Celkově je tu ale dobře vidět, co všechno se dá mediálně načechrat, přifouknout a vhodným uchopením pootočit.

Jedním důvodem, proč se pobytu Babiše v USA přisuzuje takový význam, je marketing ANO a mediální divize Agrofertu. Druhým je reálná přízeň, jíž našemu oligarchovi zcela čerstvě přeměněnému na kritika Ruska věnuje ambasáda Spojených států v Praze. Americký velvyslanec Babiše navštívil v multimiliardářově Čapím hnízdě a neohrnoval se nad tím, že na hnízdo přispěly evropské dotace, na jaké přitom multimiliardáři, když si stavějí víkendové mansardy, podle pravidel nemají nárok.

Americký velvyslanec navštívil Lidové noviny a neohrnoval se nad tím, že deník píše kriticky skoro o všech mimo svého majitele. Pravda je, že americká ambasáda v Praze se už několik let (začal s tím minulý velvyslanec, který mj. proti tehdejší vládnoucí garnituře spojenecké země inicioval vznik Rekonstrukce státu) chová, jako kdyby tu byla Latinská Amerika nebo Afrika. Tedy takový civilizační okruh, kde to nikdy nebude „jako u nás“. Takže jde spíš o to, aby vedení hostitelské země zaujalo správný postoj k našemu globálnímu protivníkovi.

Těžko říct, zda se tu zračí lhostejnost Obamovy administrativy k naší části Evropy, kdy absence představ v centrále dovolila velvyslancům dělat si v terénu, co je napadne, nebo lhostejnost Ameriky jako takové. Ale není to až tak důležité. Česká republika bude mít takový charakter, k jakému její společnost inklinuje, selfíčka s Albrightovou sem, selfíčka s Bloombergem tam.