Policie obvinila muže, který si vytiskl pět pistolí
Japonská policie zadržela 27letého muže, u kterého našla nelegálně držené zbraně vyrobené na 3D tiskárně. O vůbec prvním případě zadržení osoby kvůli ilegálnímu nakládání s vytisknutými plastovými zbraněmi informoval Guardian.
Mladý Japonec měl doma pět hotových zbraní, které si po částech vytiskl na 3D tiskárně a sám si je sestavil. Policie mu podomácku vyrobené zbraně zabavila spolu se zařízením na jejich výrobu a plány na jejich sestavení. Jedná se tak o první případ v Japonsku a nejspíše i na světě, kdy byl někdo obviněn kvůli držení střelné zbraně vyrobené na trojrozměrné tiskárně na plastové cartridge.
Policie zbraně otestovala, u dvou z nich potvrdila funkčnost a schopnost zranit či zabít člověka. I když se u muže z Kawasaki nenašla žádná munice, čelí v této zemi pyšnící se nízkou kriminalitou obvinění z nelegálního nakládání se zbraněmi.
Zbraně jako hračky, hračky jako zbraně
Kromě zbraní vyrobených 3D tiskem evokující mnohdy hračky našla policie i 10 hraček připomínajících naopak skutečné zbraně. Plány na sestavení těch fungujících, které se našly v jeho počítači, prý stáhl z internetu.
„Ty zbraně jsem si vyrobil doma na mojí 3D tiskárně. Nevěděl jsem, že to není legální,“ prohlásil podle Guardian podezřelý Japonec, který pracuje na vysoké škole. Mluvčí policie Kanagawské oblasti, která pokrývá Kawasaki, odmítl případ komentovat.
Podezřelý muž měl podle místních médií často přispívat na sociální síť Twitter ohledně otázky držení a výroby zbraní. Podle japonské stanice NHK měl na Twitter také umístit příspěvek znějící přesně: „Omezování držení zbraní je porušení lidských práv.“
Volání budoucnosti z roku 1986
3D tisk je proces, při kterém se prostřednictvím speciálního zařízení vytvářejí trojrozměrné objekty z vhodného materiálu. Nápad trojrozměrného tisku není ale hudbou 21. století. S tímto nápadem přišel už v roce 1989 Charles Hull. Stereolitografie, jak proces Hull pojmenoval, využívala UV lasery, které pomocí tekutého fotopolymeru modelovala prostorové části. Na konci 90. let vznikl přístroj SLA-1, předchůdce dnešních 3D tiskáren. Jejich boom byl ale možný až od roku 2003, kdy skončila doba platnosti některých patentů.
Samotný tisk je po vrstvách řízen ovládací elektronikou na základě programové předlohy. Hlavice dnešních tiskáren taví plast ze zásobníku a dvojrozměrně ho pokládá na podstavec, který se pohybuje ve třetím směru. Majitel tiskárny si tak dnes může z internetu stáhnout plány na nejrůznější každodenní předměty a po částech si sám sestrojit třeba auto nebo právě funkční zbraň.
Tím to ale nekončí, vedle nejrozšířenějších plastových náplní se testují se i tiskárny na kovové, skleněné či buněčné cartridge. Speciálně upravené tiskárny na jedlé náplně už jsou pro zákazníky k dispozici, vytisknut byl už hamburger, pizza nebo čokoláda. V budoucnosti byste si tak mohli od počítače sami na 3D tiskárnách vyrobit třeba novou ledvinu nebo večeři, aniž byste opouštěli pohodlí křesla.
Nejlevnější tiskárny ale pořád vyjdou na desetitisíce korun, jejich náplně přijdou podle druhu od několika stovek po několik tisíc. V dohledné době má ale např. firma Peachy Printer přijít se zařízením, které bude první 3D tiskárnou pod 100 dolarů. Firma vznikla díky crowdfundingu projektu Kickstarter.
