‚My Američané jsme byli naivní. Putin rozumí síle‘

Někdejší ředitel Rádia Svobodná Evropa Jeffrey Gedmin přijel v květnu do Prahy, aby na rumunské ambasádě pronesl řeč při příležitosti ocenění ředitelky moldavského vysílání Rádia Svobodná Evropa a své někdejší kolegyně Oany Serafimové. Vystudovaný germanista a mimo jiné autor knihy Skrytá ruka: Gorbačov a pád východního Německa nyní působí jako politolog na Georgetownské univerzitě a je členem washingtonského Institutu pro strategický dialog. V rozhovoru pro Týdeník ECHO hovořil o svém letitém zájmu – německé politice. A samozřejmě o Rusku.

Věříte, že Američané rozumějí Rusům víc než Němci?

Musím říct, že my jsme byli výjimečně naivní a hodně věcí jsme nezvládli. Vzpomeňte, jak George W. Bush vyprávěl, jak se podíval do Putinových očí a spatřil tam jeho duši. Duši, které může důvěřovat. To bylo velice povrchní vyjádření a špatný diplomatický tah. Neviním prezidenta Obamu za to, že se snažil restartovat vztahy s Ruskem. Spolupracovat s ním musíme. Jenže prezident Putin začal usilovat o to, aby restart nevyšel a my selhali ve snaze se s tím vyrovnat. To, čemu tady dělám advokáta, je realismus. Putin rozumí síle a my bychom jí měli rozumět také. A k vaší otázce: ne, nemyslím si, že americká politika je jasná, že je konzistentní. Myslím, že byla naivní.

Mezi českými intelektuály je ale stejně obecně víc sympatií k americkému než německému přístupu. Stále to nějak souvisí s historií. Máme ale být i 70 let od konce války obezřetní k německé strategii při vyjednávání s jinou velmocí, tedy Ruskem?

Nemusíme být opatrní ve smyslu minulosti, Německo je dnes demokratické, má hluboké demokratické kořeny a je pevně usazeno v EU. Je dobrým sousedem i partnerem, je to tedy zodpovědná země. Nicméně jako největší evropská ekonomika a sjednocená země Německo začíná definovat své vlastní národní zájmy a chce být vůdčí silou EU. Němci to nikdy neřeknou veřejně, ale oni vědí, že jsou důležitější než Nizozemsko nebo Rakousko, a snaží se najít způsob, jak prosazovat své zájmy. Tady je třeba také vzít zdravou porci realismu. Mluví se o zájmech EU, ale žádný stát není tak naivní, aby nevěděl, že Francie má také své zájmy a Německo rovněž. A to jsou významné hlasy.

Jednou jste řekl, že Němci a Rusové spolu chtějí jednat za zády svých sousedů. Myslíte si, že důvodem může být německá nostalgie po ztracené velmocenské pozici?

Stává se, že motivace se proměňují. Ale abychom zůstali k Německu féroví, my jsme se něčeho takového také dopustili. Americký ministr zahraničí se setkal se svým protějškem z Ruska v Paříži. Aby spolu mluvili o Ukrajině bez Ukrajinců. Velmi špatný nápad. Kde byli Evropané? Ano, Francouzi servírovali víno… Evropané měli být součástí takovéto konverzace. Rusko chce dvojí konverzaci. Tu nejdůležitější s USA – o budoucnosti Evropy. A druhou nejdůležitější s Německem – o budoucnosti svých sousedů. Ale my bychom měli Rusku pořád připomínat, že nechceme mluvit o osudu střední Evropy nebo Ukrajiny či Gruzie bez Evropanů, Ukrajinců a Gruzínců u jednoho stolu. Podívejte, za 25 let se změnilo hodně. Tato země byla pod nadvládou Sovětského svazu celá desetiletí, a teď je svobodná a nezávislá. Nic by tedy nemělo proběhnout bez vašeho hlasu. Nebo polského či slovenského. I když je tu samozřejmě nějaký ruský záměr a na druhé straně německá a americká domýšlivost. Jsme prostě velcí, podléháme pokušení a dělá nám to dobře.

Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.